Říkáme jim invazní či nepůvodní druhy. Každopádně tu jsou a ovlivňují naši přírodu.
Daleko od domova
Jedním z prapodivné výstavky nepůvodních tvorů je na území Evropy dalmátský strašník. Zajímavá a bizarní stonožka, která si vysloužila foto v úvodu článku. Délka těla 16–24 mm. Strašník má 15 párů nohou. Tykadla a vlečné nohy jsou výrazně delší než prodloužené kráčivé končetiny. Tělo světle hnědé s třemi tmavými proužky. U každého článku je uprostřed světlá skvrnka. Jedná se o nezaměnitelný druh. Do Česka přišel ze Středomoří, ale i v Českém středohoří se mu dobře daří.
Další zajímavý tvor je z pohledu historie muflon. Patrně každý už muflona viděl, ale ne každý ví, odkud se k nám dostal. Ještě v docela blízké minulosti panovalo přesvědčení, že původním areálem, kde žil, byla Sardinie a Korsika. Ovšem nově získané poznatky jednoznačně prokázaly jeho původ v oblasti přední Asie. Zde se také nacházejí nejbližší příbuzní muflona evropského, například ovce arménská. Díky snadné domestikaci se muflon společně s lidmi ocitá nejprve v oblasti severní Afriky, odkud je už jen malý krůček k osídlení výše zmiňovaných ostrovů Sardinie a Korsiky. O první rozšíření muflona na území Itálie a snad i za její hranice se údajně zasloužili již staří Římané. V Česku byli nejprve vysazeni do Staré obory u Hluboké nad Vltavou, odtud se postupně rozšířili do dalších oblastí. Nejlépe se jim daří na skalách a kamenité půdě, kde si mohou dobře obrušovat neustále dorůstající kopýtka. Perlička v rámci muflonů, Česko je světovou špičkou v chovu těchto zvířat.
Návštěvníci mimo faunu
Ovšem nemigrují jen zvířata. Houba květnatec Archerův působí v českých lesích skutečně až nepatřičně, protože asi nejvíce připomíná kašpárkovy rolničky. Pochází z Austrálie, Tasmánie a Nového Zélandu, kde jsou živočichové a rostliny pro našince dosti atypické. Do Evropy se tato houba dostala s ovčí vlnou, a to až na počátku 20. století. Na našem území byla poprvé zaznamenána v roce 1963 a dnes u nás neroste nijak výjimečně. Najít dokonce můžete i 100 květnatců na jednom jediném místě.
Trochu o bolševníku:
Jedním z doslova velice palčivých invazních druhů je bolševník velkolepý, který osidluje téměř veškerá stanoviště. Šíří se podle cest a vodních toků. Obvykle nejdřív ovládne ruderální stanoviště, kde mu ostatní nemohou konkurovat, a s podporou takto vzniklých ohnisek se pak začne šířit i na vlhká a na živiny bohatá stanoviště v okolí, odkud postupně vytlačí konkurenčně silné byliny. Využívá k tomu faktu, že jeho semena vyklíčí velmi brzy na jaře, rychle přerostou většinu rostlin a vytvoří zákryv, který mu poskytuje velkou výhodu.
Časem dojde obvykle k vytvoření souvislého porostu, který může pohltit 80 % veškerého slunečního záření a zcela znemožnit ostatním rostlinám růst. Do našich luhů a hájů se dostal díky knížeti Metternichovi, který si ho nechal vysadit jako okrasnou květinu na zámku Kynžvart. Bolševník, je původem z Kavkazu a knížeti údajně daroval semínka car Alexandr I. na Vídeňském kongresu.
Hrad s drakem
Drakem byl v minulosti jakýkoliv ještěr nebo plaz, který byl dovezen do Evropy, v tomto případě se díky krokodýlovi budeme zaobírat hradem Budyně. Vodní hrad Budyně býval majetek králů a rodu Zajíců z Hazmburka (jméno hradu se odvíjí od německého slova hase, zajíc). Hrad býval pracovištěm alchymistů a je zde ukrytý údajně i zlatý poklad a sudy skvělého vína. Též je zde i sbírka trofejí z cest někdejších majitelů a nejvýznamnější je drak, tedy krokodýl nilský, kterého na Budyni dovezl počátkem 16. století pan Jan Zajíc z Hazmburka ze svého putování po Palestině.
Záběry hradu Budyně, řekli byste, že ukrýval krokodýla?:
Předchůdcem středověkého hradu byla opevněná královská tvrz ze 13. století. Kamenný objekt byl chráněn vodním příkopem a močálovitým terénem břehu řeky Ohře. Roku 1336 získal hrad rod pánů z Hazmburka, kteří jej přestavěli v gotickém stylu. Hrad byl zpevněn několika věžemi a v průběhu Husitských válek sloužil jako opěrný bod katolické strany a krále. V roce 1551 došlo k rozsáhlému poškození hradu v důsledku výbuchu prachárny. Po této události prošel hrad významnou přestavbou na renesanční zámek. V 19. století byla polovina hradu zbourána a druhá polovina se na přelomu 19. a 20. století dočkala generální přestavby. Zhruba v tomto stavu se hrad nachází nyní.
Návštěvníci z vesmíru
Daleko od domova nemusí být jen lidé, zvířata, rostliny či houby. Pozvedněme hlavu k nebi. Meteorit, podle katastrofických filmů, může dokonce i zničit celou planetu. Díky meteoritu patrně vyhynuli dinosauři. Ovšem stopy i mladších meteoritů jsou na Zemi patrné dodnes. Například kráter Pingualuit vznikl v kanadské pustině před zhruba 1,4 milionu let a jeho pravidelný kruhový okraj se z okolní krajiny zvedá do výše 400 metrů. Uvnitř vzniklo jedno z nejhlubších sladkovodních jezer Severní Ameriky. Dalším místem je Henbury crater field v Austrálii, kde vědci našli větší množství vzácných vesmírných kovů.
Nebo kráter Lonar rozprostírající se na náhorní plošině Deccan v indickém státě Maháráštra. Prostě meteority, ve vesmíru zvané ještě meteoroidy, k nám putují z velkých dálek. Co jsou vlastně zač? Jde o malá vesmírná tělesa, která díky příznivým podmínkám dopadla na povrch Země. Pokud středně velký nebo větší meteoroid vletí do zemské atmosféry, lze pozorovat světelný jev, který se nazývá meteor. Většina meteoritů se při průletu zemskou atmosférou roztaví a vypaří. Zda aspoň část tělesa dopadne na zem, závisí na několika okolnostech, z nichž nejdůležitější je hmotnost původního meteoroidu a rychlost, s jakou vstoupil do atmosféry. Jejich domovů, odkud se k nám dostávají, může být patrně mnoho.
Zdroje: denik.cz, biolib.cz, stoplusjednicka.cz
