Zkouší limity přírody, materiálů a umělé inteligence a především si to všechno snaží ulehčit. Proto se není co divit, že se člověk v robotice od pouhé inspirace z přírody posunul k jejímu přímému využití. Kdy vědci využívají živé organismy k propojení s robotikou?
Mrtvé pavouky doma nevyhazujte, proměňte je v chňapku
Všimli jste si někdy, co se stane s tělem mrtvého pavouka? Jeho nožičky se stáhnou a zůstanou sevřené. Ve mně tento pohled nevyvolá nic víc než touhu tvora odklidit a možná to je důvod, proč nejsem vědkyně. Když totiž Te Faye Yapová a Daniel Preston viděli mrtvého pavouka u sebe v laboratoři, hned je napadlo ho využít.
Yapová a Preston se zabývají „měkkou“ robotikou (soft robotics) a Preston to komentuje slovy:
„Tato oblast měkké robotiky je velmi zábavná, protože můžeme využívat dosud nevyužité typy ovládání a materiálů. Pavouk spadá do tohoto směru zkoumání. Je to něco, co ještě nebylo použito, ale má to velký potenciál.“
Pavouci na rozdíl od savců své končetiny ovládají hydraulicky. Po smrti jim tedy zůstanou prázdné trubice, které právě vědci využili. Je to možná bizarní přístup, ale také by to mohlo mít veliký přínos. Pavouci totiž mohou unést až 130 % procent svojí váhy.
Od medúzy s krysím srdcem až po rybu s lidským
V prehistorické minulosti organické robotiky, v roce 2012, se strhla veliká senzace kolem prvního robota z organických vláken. Osmnáct milimetrů malinká medúzka má tělo utvořené z buněk krysího srdce, které pak ve slané vodě reagují na kolísavý elektrický proud a kyborg medúza se dává do pohybu. To, že je to prehistorický předek potenciálních kyborgů nebo živých robotů o tom není pochyb. Ale tento výzkum měl i dopad lékařský - stahy srdečního svalu totiž otevírají možnost vytvoření lidského umělého srdce.
Dalším „vývojovým stupněm“ se z přání jejich stvořitele Kita Parkera, stal rejnok. Je přibližně stejně veliký jako medúzka, ale za to se může pyšnit zlatou páteří, která funguje jako pružinka. Tělo se také pohybuje a jeho směr lze ovládat z pohodlí sucha. Nicméně rejnok má své problémy, a to své prostředí. Tím, že reaguje na světlo, se potřebuje nalézat v tyrodeově roztoku (fyziologický solný roztok), což znamená, že nelze použít v obyčejné vodě.
Zatím posledním „vývojovým stupněm“ je biohybridní ryba. Ta se od předešlých verzí liší změnou srdeční tkáně z krysí na lidskou a dvouvrstvou svalovinou. Díky dvěma vrstvám, které se vzájemně ovlivňují, se ryba označuje za autonomní. Tvar byl odvozen z biofyzikálních principů lidského srdce, ryba vznikla proto, že u rybičky Danio rerio (zebrafish), vědci odhalili totožný způsob pohybu. Plovoucí rybička má životnost až 100 dní.
Co dokáže AI
V roce 2020, kdy svět pomalu ale jistě zachvacovala epidemie, byl v oblasti vědy zaznamenán veliký úspěch. Lidé stvořili živého robota! Výzkum měl několik unikátních dopadů, závěrů a poznatků. Jeden spočíval také v tom, že robot byl spolunavržen umělou inteligencí. Použity byly buňky žáby drápatky vodní (Xenopus laevis) a na její počest byl robot také pojmenován Xenobot. V průběhu dvou let se od pohybu dostal dokonce až k rozmnožování, i když to probíhá poněkud marťansky - jde totiž o kinematickou reprodukci, která jakoby nakazila svým pohybem i okolí. Vědci věří, že se xenoboti časem budou moct používat v lékařství na čištění cév.
V minulém roce ale vědci skočili o pořádný kus dál, vytvořili další „vývojový stupeň“, a to Antrobota. Podle názvu si určitě odvodíte, že tentokrát použili buňky lidské. S xenoboty se původně mířilo na čištění cév, ale když vědci oživili antroboty, zjistili, že jejich schopnost regenerace je natolik veliká, že otevírá úplně nové možnosti. Dokonce se ve studii mluví o podpůrné regeneraci neuronů. Antroboti jsou žhavou novinkou starou sotva pár týdnů, proto je v jejich fungování stále mnoho nevysvětleného a můžeme jen s napětím sledovat, co se bude dít dál.
Zdroje: wyss.harvard.edu, pavouci, medúza, rejnok, ryba z lidského srdce, xenoboti, antroboti
