Pokud se chcete vydat z Terezína po stopách zaniklé vlečky, která v Bohušovicích nad Ohří navazovala na klasickou trať, vezměte si dlouhé kalhoty, pevné boty a dlouhý rukáv. Není to kvůli počasí, ale proto, že místy je násep totálně zarostlý a díky ostrým ostružiníkům či ostnatým růžím byste si odnesly nehezké škrábance. „Ghetto krátce po svém vybudování bylo přeplněno. V průměru zde bylo vězněno 30 – 40 tisíc vězňů, přičemž ještě před druhou světovou válkou zde žilo okolo 7 tisíc obyvatel včetně vojenské posádky,“ upozorňuje Michal Voska v Armádních novinách. Nacistům bylo jasné, že v takových podmínkách dříve, nebo později propuknou epidemie a v rámci „konečného řešení židovské otázky“ se Terezín stal jakousi přestupní stanicí, přičemž ta konečná nesla název smrt.
Od městské váhy
Do Terezína se dostanete autobusem. Startovním bodem může být budova městské váhy. Na snímku z roku 1993 ještě plot a zahrádku, dnes by měla být součástí každodenně otevřené expozice věnované transportům. Důležité je slovo měla by, v době mé návštěvy, v neděli v otevíracích hodinách, jsem se pokoušel marně. Dveře byly zamčené. „Domek byl postaven jako městská váha pravděpodobně ještě v průběhu 2. poloviny 19. století. Na situačním plánu města Terezína z roku 1869 však není stavba ještě vyznačena,“ uvedl podrobnosti Národní památkový úřad. U ní už jsou první koleje směřující k Bohušovické bráně. To bylo místo, kde se lidé nakládali do vagonů. Koleje směřují kolem kolumbária ven z Terezína. Staré rozpadající se pražce naznačují historii místa, ale o kus dál vizí a zůstává jen viditelný násep.
Podívejte se na historii vlečky v souvislosti s terezínským ghettem.
Z Terezína vede viditelných, ale už hůř průchozí násep kolem zahrádkářské kolonie a v místech benzínové pumpy opouští katastr města a mizí. Jenže vlak nezvládne ostrou zatáčku, takže pokud půjdete ve směru naznačeném bývalým náspem po okraji pole, opět na něj znovu narazíte, jenže tentokrát v podobě naprosto zarostlé terénní vlny. Tvar náspu je zřetelný, ale místy zcela neprůchodný. Na jeho okraji žijí bažanti, koroptve, vyplašil jsem srnu i zajíce. Podle zásypu umístěného na okraji náspů je vidět, že se zdejší myslivci starají o to, aby měli v krajině dost zvěře. Zároveň je kolem několik posedů, což naznačuje možnost střelby. Po náspu či podél něj dojdete až k trati spojující Roudnici nad Labem a Ústí nad Labem. Důkazem, že jste několikakilometrovou vlečku prošli a jste na místě je vzpomínková cedule umístěná na budově nádraží v Bohušovicích nad Ohří.
Projekt vlečky byl vypracován koncem roku 1941, výstavbu díky nabídce nejnižší ceny 2,2 milionu korun vysoutěžila firma Ing. Josef Figlovský. „Vlečka je dlouhá 2,5 kilometru. Za 245 pracovních dní odstranilo asi 300 lidí 19 000 metrů krychlových zeminy, bylo odvezeno 1500 metrů krychlových pevnostního zdiva, použito 2800 metrů krychlových štěrku na podloží kolejnic, bylo položeno 2600 metrů kolejnic se třemi výhybkami,“ cituje historické prameny Tomáš Fedorovič v odborném příspěvku, který publikoval v Terezínských listech.
Sledujte násep
Historii pevnostního města Terezín zcela zastínily události 2. světové války, kdy se stalo obřím ghettem pro židovské obyvatelstvo. Do města spravované židovskou radou nacisté sváželi Židy s velké části okupované Evropy. Část zemřela tam, část byla odvezena transporty do dalších táborů, včetně těch vyhlazovacích.
„Snahou velitelství SS bylo nejen zajistit přepravu materiálu a zboží, ale hlavně zvýšit izolaci terezínských vězňů od okolního světa. Délka kolejí na území ghetta umožnila odstavení až 15 vagónů. Po této vlečce odjelo z ghetta do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka/Auschwitz-Birkenau více než 36 tisíc terezínských vězňů a téměř 1200 dětí z Bialystoku. Poslední smutnou kapitolou v historii vlečky byl příjezd nejméně 126 vagónů s vězni z evakuačních transportů,“ dodalo podrobnosti pražské Židovské muzeum. Terezínem prošla celá řada slavných jmen, jako byl herec E. F. Burian, Arnošt Lustig nebo atentátník Gavrilo Princip, jehož výstřely zažehly 1. světovou válku.
zdroje: Reflexe Terezína v literatuře, Armádní noviny, Litoměřický deník, Památkový katalog
