Skvělý Rembrandtův obraz prý přikázaly zničit hlasy z vesmíru. K útoku na Noční hlídku opravdu došlo

Pokud zavítáte jako turista do Amsterodamu, máte spoustu námětů na výlety. Zatímco mnozí turisté, čistě ze zvědavosti, vyrazí do tamní čtvrti s nic neříkajícím názvem De Wallen (Zdi), jež je ale onou proslulou čtvrtí s uličkami červených luceren a místy více než polonahých žen a dívek (tam rozhodně nevytahujete foťák), další vyrazí ochutnat zboží coffee shopů. Zatímco u nás se o legalizaci konopí stále jen mluví, v Nizozemí k němu přistupují mnohem volněji. Ovšem pokud vyrazíte do kulturní instituce zvané Rijksmuseum, abyste na vlastní oči viděli obraz, o němž Eduard Bass řekl, že to není obraz, ale majestát, měli byste znát tento příběh.

Neděle 14. září 1975

Neděle je dnem, který se k návštěvě muzea hodí. Je volno, a tak návštěvníci využívají toho, že nemusí spěchat do práce. Samozřejmě kromě lidí, kteří v neděli pracují a takoví se najdou i v muzeu. Jedním z nich byl i Willem Stroman, který v Rijksmuseum působil jako strážce. Novinář Josef Velek ho ve své knize Od polderů k Ardenám popisuje jako „muže střední postavy, s brýlemi, lehce nedoslýchavého, který 22 let působil ve službě jako noční hlídač amsterodamského Parkhotelu a jeden rok jako dozorce obrazárny Rijksmusea“.

„To není obraz, to je majestát"

český novinář a spisovatel Eduard Bass

Zato učitel holandštiny v důchodu Willem A. de R. byl podle Velka chlap jako hora, s protáhlým obličejem a planoucíma očima. Ti dva se setkali v onu osudnou neděli před obrazem. Jeden s úmyslem ničit, druhý s touhou chránit. Josef Velek má ve své knize chybně uvedené datum. Píše o neděli 14. září 1976, jenže 14. září bylo v uvedeném roce úterý. Událost se stala o rok dřív, skutečně v neděli.

Nůž se zubatým ostřím

Stroman byl na svou práci nesmírně pyšný a bral ji navzdory nevelké postavě velmi zodpovědně. Když došlo k útoku, byl poblíž a snažil se obraz chránit. Nicméně útočník byl silnější a měl nůž. Naštěstí nešlo o žádnou extrémně ostrou dýku, ale nůž na chleba se zubatým ostřím. Sice se ho spolu s dalšími návštěvníky podařilo přemoci, nicméně několik řezů přece jen stihl udělat. Obraz měl podle Velka utržit třináct řezných ran, naštěstí ani jedna nešla přes tváře hlavních postav. „Při výslechu vypověděl, že dostal zvláštní příkaz od mimozemských civilizací zničit Rembrandtovo dílo,“ řekl zadržený de Rijk. Podle jiných zdrojů dostal příkaz „od Pána“. Po čtyřech letech se obraz podařilo restaurovat, ale některé stopy poškození jsou stále viditelné zblízka. De Rijk nebyl nikdy odsouzen, neboť v dubnu 1976 spáchal sebevraždu.

Obraz s podšívkou

„Navzdory tomu, co byste možná očekávali, dnes již nevidíme plátno, na které Rembrandt namaloval své mistrovské dílo. Ve skutečnosti existuje jen málo příkladů holandských mistrů sedmnáctého století, kde je původní plátno na rubu stále viditelné. Naprostá většina obrazů na plátně byla v minulosti podlepena. Podšívkování v podstatě znamená, že se na rubovou stranu přilepí další plátno - nosné plátno. V případě Noční hlídky víme, že se tak za dobu její existence stalo nejméně čtyřikrát; naposledy v roce 1975 po útoku nožem 14. září. Plátno, které nyní vidíme na zadní straně Noční hlídky, je tedy plátno s podšívkou z roku 1975,“ píše na svých stránkách Rijksmuseum.

Až budete obdivovat dokonalý obrazový reportážní záznam zachycující skutečné muže z Noční hlídky, vězte, že obraz má natolik silnou atmosféru, že nutí duševně vyšinuté jedince ho zničit.

Zdroje: Aktualne.cz, Velek J.: Od Polderu k Ardenám, Rijksmuseum.nl