„V souladu s diktátem času a osudu jsme se však rozhodli připravit cestu k velkému míru pro všechny budoucí generace tím, že budeme snášet nesnesitelné a trpět to, co je neunesitelné." To jsou snad nejslavnější slova pronesená japonským císařem. 15. srpna 1945 oznamovala kapitulaci Japonska v druhé světové válce.
Nezapomenutelná slova císaře Hirohita
Text byl součástí krátkého projevu Gyokuon-hoso (The Jewel Voice Broadcast) císaře Hirohita, který toho měl na srdci ještě mnohem více. Když lidé vzpomínali na chvíle, kdy projev poslouchali, bylo to převážně s pocity zmatku a nejistoty. Projev, při kterém vůbec poprvé slyšeli panovníkův hlas, byl diplomatický, honosný a téměř nesrozumitelný. Jen málo lidí chápalo, co po nich císař vlastně chce a co svými slovy myslí.
V souladu s diktátem času a osudu jsme se však rozhodli připravit cestu k velkému míru pro všechny budoucí generace tím, že budeme snášet nesnesitelné a trpět to, co je neunesitelné.
Císař Hirohito
Kdo co řekl? Vyznáte se?
„Jazyk byl nesmírně obtížný," řekla 92letá Tomie Kondo, která vysílání z roku 1945 poslouchala v monitorovací místnosti veřejnoprávní televize NHK, kde pracovala jako hlasatelka. „Když si to přečtete, je to dobře napsané, ale obávám se, že málokdo rozuměl tomu, co říkal. Špatný příjem a kvalita zvuku rádia to ještě zhoršily," dodala. „Slyšela jsem, že někteří lidé si dokonce mysleli, že mají bojovat ještě usilovněji. Myslím, že pro dnešní mladé lidi by ten projev byl nesrozumitelný."
Další slova, která císař musel zveřejnit, jsou snad ještě více diskutovanější: „Stojíme při lidech a chceme s nimi vždy sdílet jejich radosti i strasti. Vazby mezi námi a naším lidem vždy stály na vzájemné důvěře a náklonnosti. Nezávisí na pouhých legendách a mýtech. Nezakládají se na falešné představě, že císař je božský a že japonský národ je nadřazený ostatním rasám a je předurčen k tomu, aby vládl světu." Deklarace císařovy lidskosti (Ningen-sengen), které zůstává dodnes v Japonsku tak trochu tabuizováno, vládce zapsal do oficiálních dokumentů k 1. lednu 1946.
Z pohledu Západu měl projev ponížit panovníka a jeho svrchovanost, ale z pohledu některých japonských znalců spíše řeč chytře odkazovala na již demokratizovanou vládu. Slova společností rezonovala podobně, jako by papež prohlásil, že není prostředníkem Boha. Některým by se zhroutil svět, jiní by se nemohli zajímat méně...
