Co všechno víte o wellness trendech i zdravotních vychytávkách!
Kvíz: Znáte historii běžných wellness a ,,wellbeing" praktik?
Řekli byste, že se zajímáte o hydroterapii? Pokud chodíte do sauny, bazénu, otužujete se nebo máte rádi koupele, pak pokračujete v tradici staré původní hydroterapie používané již Kleopatrou.
Hydroterapie v rukou dávnověku
Již staří Řekové a Římané, stejně jako Egypťané, Japonci nebo kmeny severní Evropy, objevují blahodárný vliv vody na lidské tělo. Ať se jedná o náboženské očisty ve vonných koupelích, využití termálních pramenů, nebo aplikace páry (primitivní sauny), národy se pomalu učí, že teplo zprostředkované vodou má na naši fyzickou schránku jiný účinek než teplo ,,suché". Vypozorují, že studené koupele posilují tělo a některé minerální prameny jej taky zásadně ovlivňují. V evropské moderní medicíně ale trvá staletí, než jsou tyto metody vzaty v potaz a začínají se využívat jako nástroje léčení.
Otec vodoléčby
Pokud chceme vyrazit za počátky hydroterapie v ,,západní" medicíně, nemusíme opouštět náš kontinent, a dokonce ani zemi. Stačí zamířit do severní části českého Slezska k malému městečku Jeseník, kde se před 225 lety roku 1799 narodil Vincenz Priessnitz. Již ve století 18. sice probíhalo pozvolné seznamování lékařského světa s léčebnými účinky vody, nicméně byl to právě Vincenz, který roku 1822, ve svých pouhých 23 letech, zakládá první vodoléčebné lázně světa.
A jak to tak bývá se slavnými osobnostmi dob minulých i kolem Priessnitze vznikají různé legendy. Nikdo totiž pořádně neví, jak na myšlenku léčení vodou přišel - lékařem nebyl a ani do školy nechodil tak často, jak by měl. Jedno z romantických vysvětlení popisuje, že mladý klučina sice nenavštěvoval pravidelně školu, ale zato pozoroval svět a přírodu kolem sebe. Jednou si všiml také zraněné srny, která si chodívala lehnout do studánky. Pozoroval jí několik dní možná týdnů, až se nakonec vyléčila.
Možná právě tato příhoda jej později, když jako šestnáctiletý jinoch skončil vážně, dle lékařů dokonce nevyléčitelně, zraněn, přivedla k ,,samoléčení". Na svá žebra zlámaná koňským povozem používal ledové zábaly a za několik týdnů stál opět pevně na nohou. Lidé z okolí sice jen stěží věřili zázraku, který se šířil přes hory i doly, ale když byli v nouzi, za kým jiným jít než za ,,zázračně uzdraveným mladíkem"?
,,Nechával si od pacientů vystavit potvrzení ve smyslu: ‘Vyléčil mě z té a z té choroby, nepodával mi žádné léky a nic jsem mu nemusel za léčbu platit.’ V okresním archivu se zachovalo na 40 takových potvrzení," uvádí kronikář města Jeseník Květoslav Krowka pro Český rozhlas.
Priessnitz se zapsal do české, evropské i světové historie
Lékaři však nebyli tak shovívaví, proto, i když své první lázně zakládá již na začátku 20. let, oficiální povolení provádět praxi jako lékařskou dostává až roku 1838.
Léčba spočívala v ledových zábalech, otužování, cvičení, pití čisté vody i vydatné stravě. Jednalo se spíše o posílení lidského těla jako celku a doplňkové masáže vodním tlakem. Sám Priessnitz si byl vědom omezené moci vodoléčby, proto pacienty postižené například tuberkulózou rovnou odmítal.
Účinnost ledové vody v oblasti léčitelství se velmi rychle roznesla a Priessnitz zažívá nevídanou slávu. Lidé mu staví pomníky, o hydroterapii vychází mnoho knih a lázně jsou navštěvovány i panovníky. Zařízení i po jeho smrti našlo nadšence, kteří centrum vodoléčby udrželi v provozu a předali jej dalším generacím. Až do dnešních dní jsou lázně oblíbeným místem rehabilitací, ozdravných pobytů i dovolených. Jediné, co vrhá šeď na Vincenzův život je jeho předčasná smrt. Zemřel v pouhých 52 letech a skoro až ironicky průkopník otužování a fyzického cvičení umírá na následky nachlazení, které se vymklo z rukou.
Priessnitzův chodníček v jesenických lázních:
Zdroje: usembassy.gov, yamanak-spa.jp, britannica.com, cesky.radio.cz, priessnitz.cz
