Od roku 2008, kdy byl na Seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO zapsán slovácký Verbuňk, Česko nasbíralo i s moravským tradičním tancem devět zápisů.
Stručný přehled tradic a řemesel
Jako poslední zatím přibyla tradice rukodělného sklářství, o kterou se dělíme s dalšími evropskými státy. Zpracování skla se tak stalo dvakrát oceněné, protože již v roce 2020 byla zapsána výroba skleněných perlových vánočních ozdob, která je unikátní pro oblast Jizerských hor a severu Čech. Naopak nejrozsáhlejší kulturní dědictví, kterým se pyšní nejen evropské, ale taky asijské státy, je sokolnictví, které je na našem území známé již od doby Velké Moravy.
Ovládáte tradiční umění Česka?
Vyznáte se v českém kulturním dědictví?
Z Moravy se na seznam ještě dostala například tradice jízdy králů, která ještě do minulého století byla na Zlínsku hojně praktikována. Během těchto oslav je tradicí, že aktéři chodí oděni v krojích, které pro každou oblast vypadají trochu jinak. Některé z českých krojů zdobí tzv. modrotisk, jenž byl do Evropy dovezen z Číny. Dnes však jeho aplikaci zná pět států od Německa po Maďarsko. Jedním z nich je také Slovensko, se kterým mimo modrotisk a sokolnictví sdílíme taky loutkářství.
České loutkové divadlo k nám bylo přivezeno kočovnými umělci, ale jeho popularita nakonec vzrostla natolik, že zde zakořenilo. Dalším sdíleným uměním je vorařství, které se patrně praktikovalo po celém českém území, ale nejhojnější využití nalezlo na nejdelší řece Česka, Vltavě. Oproti tomu masopustní obchůzky a masky, které byly také známé na území celé dnešní republiky, jsou „unescem" přikované k Hlinsku.
„Unescem" oceňovaný je i program Nositelé tradice, jenž podporuje lokální řemeslníky věnující se tradiční výrobě. S programem přišel Národní ústav lidové kultury již na přelomu tisíciletí, když po průzkumu výzkumníci zjistili, že české řemeslo je kvůli nedostatku peněz na konci svých sil. Program pomáhá propojovat řemeslníka s klientem, zajistit granty i propagaci.
