Stavte se u stavkirke
Z minimálně tisíce staveb se jich dochovalo pouze dvacet osm. Unikátní roubené kostely severských států vyžadovaly vysokou míru umu, hromadu znalostí a žádné hřeby. Nejstarší z nich je kostel Urnes, jehož stáří se datuje k roku 1 130. A je také jednou z nejstarších dochovaných staveb Evropy i světa. Na jeho výzdobu byl použit přírodní ultramarín tmavý, který se vyráběl ze vzácného minerálu lazuritu a dovážel se z Asie po Hedvábné stezce. Pro svou vzácnost byl velice drahý a dokonce ani Michelangelo si jej nemohl dovolit na některá svá díla, většina evropských umělců barvu kvůli ceně používala převážně jen na roucha madon. Roku 1979 byl připsán na Seznam světového dědictví UNESCO, a to ani nebere v potaz krásný výhled na nejdelší fjord Norska Sognefjord.
Eidsborg Stave Church
„Kostely představují jeden z nejpropracovanějších a technologicky nejvyspělejších typů dřevěných staveb, které ve středověku existovaly v severozápadní Evropě. Kostely byly postaveny na klasickém půdorysu baziliky, ale výhradně ze dřeva,“ píše se v podkladových materiálech UNESCO. Výzdoba interiéru propojuje křesťanství a mýtické bohy Vikingů a Keltů, a je poznamenána proměnou potřeb v průběhu staletí.
Kostel v Beiarn
Ačkoliv se žádný další stavkirke na Seznam UNESCO nedostal, rozhodně stojí za návštěvu. Už jen proto, že od Urnes nejsou zase tak daleko. V blízkosti Sognefjordu se také nalézá Hopperstat, Kaupanger a jeden z nejznámějších Borgund. Ten sice nemá výhled na fjord, za to jeho střechu zdobí vyřezávané dřevěné hlavy draků.
Kostel Kaupanger byl více než sto let oděn v jiném kabátě, když jej totiž v 19. století renovovali, předělali ho podle tehdejšího architektonického vkusu a jeho původní roubení zakryli bílými deskami. Hopperstat byl zase předělaný kompletně bez možnosti nápravy, a tak mu za vzor rekonstrukce sloužil stavkirke Borgund, což je na vzhledu znatelné. Ačkoliv základní konstrukce je jedna z nejstarších mezi kostely.
Jaké kostely uvidíte, může rozhodnout i cesta
Další oblastí, kde se nalézá více kostelů u sebe je údolí Valdres. Na délce 160 km a se nalézá šest těchto kouzelných staveb, které vám naplní smysly dávnou historií. Jedná se o kostely Hedal, Reinli, Hegge, Lomen, Hore a Oye.
Záběry z kostela Urnes a jeho nádherného okolí, úplně cítíte historii místa:
Přímo v Oslu byste neměli minout kostel Gol, který je uchován v Norském historickém muzeu. To ovšem není jeho původní místo. Kostel Gol byl původně postaven ve stejnojmenné vesničce, původní byl ale nahrazen novým kostelem v roce 1880. To se nelíbilo Společnosti pro zachování norských starodávných památek a přesvědčili krále Oskara II. k jeho znovupostavení. „V katolických dobách byl kostel nejspíše vyzdoben barevnými malovanými světci. V kostele jsou četné runové nápisy a řezby datované do raného středověku. Většina rytin se nachází v kněžišti a zobrazuje postavy zvířat, lidí a geometrické symboly. Runy na jedné z desek v lodi lze přečíst jako ,Polib mě, protože bojuji' a mohou odkazovat na postavu světce, která na desce kdysi visela,“ dodává podrobnosti na svých stránkách muzeum.
Pokud budete z Osla cestovat autem na západní pobřeží jižní cestou, rozhodně se nezapomeňte zastavit ve vesničce Notodden, kde se ukrývá největší z kostelů Heddel. Kostel je také opředen mnoha legendami, z nichž jedna praví, že byl postaven trolem Finnem, jenž chtěl na oplátku ,,pouze" srdce křesťana. Pokud si cestou maličko zajedete a navštívíte vesničku Eidsborg, tak kromě možnosti navštívit West-Telemark muzeum, můžete vidět i kostel zasvěcený svatému Mikuláši, mimo jiné patronovi cestovatelů. Posledním kostelem této cesty je pak Roldal na západním pobřeží.
Kolem Tronheimu
Pod Trondheimem se také nalézají dva unikátní kostely. Jsou špatně dostupné a jako jediné dva taky barvené. Jeden je na ostrově Grip a nese stejný název. Historie, kterou na svých trámech musí udržet, může být těžká až 700 let, ačkoliv přesné datum a dokonce i století jsou nejasné. Do norských dějin se spolu s dalšími zhruba 300 stavbami a celým národem zapsal jako valgkirke (volební kostel) v roce 1814, když proběhly první celostátní volby. Severská výzdoba zdá se nezná rámů ani hranic a svaté postavy a motivy se navzájem proplétají s těmi pohanskými po celé vnitřní ploše kostela, která vás při vstupu zavalí jako mořský příboj.
Pokud si vyberete jet na sever, rozhodně nepromeškejte také ostrov Smola, kde se ukrývá památka z 11. století - Kulisteinen, neboli „Norský křestní list“. Jedná se o obelisk s runovým nápisem, kde je poprvé použito slovo Norge - tedy Norsko. Do dnešních dní uchovaných 80 run říká: ,,Tore a Halvard tento kámen vztyčili po Ulfljotu
Dvanáct zim, kdy bylo křesťanství v Norsku." Na obelisku je mimo run také vytesán kříž.
Druhý stavkirke je také na ostrově a nese název Kvernes. Tato stavba je růžová, má podpěry a na serveru stavechurche.com se uvádí, že nebyl postaven ve 13. století, jak si původně historikové mysleli, ale až v 17. Co na tom záleží? Zbořilo to mýtus, že se stavkirke přestaly stavět s koncem středověku a také je to jediný dosud stojící kostel svého druhu. Také je jednou ze zastávek dávné poutní cesty celým Norskem. Mezi jižní cestou a severními kostely se jich ještě pár ukrývá. Ponořte se do plánování svého výletu a uvidíte, s jakým kusem norské historie se setkáte.
Nejsevernější ze stavkirke
Replika historického kostela postavená na Islandu
Pokud vás to táhne spíše severněji, tak i v Trondheimu naleznete jeden z roubených kostelů. Haltdalen je spíše jednoduchý menší typ. Několikráte byl také přesouván a upravován. Jde o nejseverněji položený kostel. Původně sloužil jako farní kostel, jeho významnou část stávající stavby tvoří původní kusy, které se dochovaly po více než 800 let. Menší části stavby byly přestavěny s použitím novějších materiálů. Jeho repliku dokonce postavili na Islandu.
Zdroj: UNESCO, stavechurche.com, stoplusjednicka.cz, norskfolkemuseum.no, ntnu.no, heddel
