Smrt v bedně na rýži
Když se v 18. století rozhodl jihokorejský král Čongžo (Jeongjo) přestěhovat hlavní město říše ze Soulu do Suwonu, měl pro to celou řadu důvodů. Jedním z nich byl stavební projekt, pevnost Hwasong, který měl uctít památku jeho dědečka. Korejci na rodinu dost dají, ve skutečnosti nebyl dědeček zrovna výkvět rodokmenu. Vlastním jménem se jmenoval Lee Sun. Narodil se 13. února 1735 a zemřel v roce 1762 zavřený v truhle na rýži.
„V červenci 1762 byl korunní princ Sado zbaven všech svých titulů, stal se zločincem a byl umístěn do rýžové truhly o rozměrech 4x4 stopy, kde byl uvězněn až do smrti. Osmého dne byl prohlášen za mrtvého. Po jeho smrti mu byl jeho titul korunního prince vrácen,“ dodává na svém blogu dramatické podrobnosti korejská Američanka Laura. K smrti ho odsoudil jeho vlastní otec, který usoudil, že korunní princ Sado je krutý násilník, navíc duševně nemocný. Svůj krutý osud si zasloužil terorem poddaných. Traduje se, že nechal stít eunucha, který mu připravoval oblečení a Sado nebyl s výběrem spokojený. Jednalo se jen o jednu z mnoha vražd, jeho násilnické a sadistické sklony se nedaly přehlédnout a jeho chování vrhalo stít na vládnoucí dynastii.
Bezpečnost především
Pevnost Hwasong měla být hlavně obranným zařízením, s cílem uchránit město za hradbami před útokem. Tomu odpovídaly i stavební prvky včetně dělostřeleckých stanovišť, věží, bran a bašt, které byly navrženy tak, aby odolávaly tradičním i moderním zbraním té doby. Součástí byly i úhlové věže či půlměsícové raveliny stavěné z pálených cihel. Korejci už měli znalosti o vojenské síle Evropy a věděli, že je lépe být připraven než zaskočen. Celková délka hradeb dosahuje téměř šesti kilometrů. Středem pevnosti protéká říčka Suwoncheon, což by v případě obléhání mohlo zajistit vodu, ale na druhou stranu by šlo o jeden z rizikových faktorů. Voda v říčce by se obléhanými vojsky dala otrávit.
„Představuje vrchol vojenské architektury 18. století a zahrnuje nápady z některých nejlepších příkladů v Evropě a východní Asie. Hwasong je také jedinečná v tom, že pokrývá rovinatou i kopcovitou půdu a využívá terén pro maximální obrannou účinnost,“ píše na svých stránkách UNESCO, která pevnost v roce 1997 zapsala na Seznam světového kulturního dědictví. Pevnost prošla několika fázemi obnovy a konzervace, aby se zachovala pro budoucí generace. Tyto snahy zahrnují jak obnovu poškozených částí, tak průběžnou údržbu a ochranu. Jedná se o vynikajícím příklad korejského vojenského stavitelství a pro Korejce se stala pevnost symbolem korejské národní hrdosti a historického dědictví.
Zdroje: mykoreanscribbles.com, UNESCO.com