Vyhlazovací koncentrační tábor může být i uprostřed města. Bude bezproblémově fungovat ve chvíli, kdy všichni okolo budou mít takový strach, že ho raději neuvidí, než aby se proti němu postavili. Protože v Kambodži stačilo jen velmi slabé podezření, abyste skončili na nesprávné straně ostnatého drátu.

Původně obyčejná střední škola

To, co je dnes v Phnom Penhu Památník genocidy, byla původně úplně obyčejná střední škola. Dokonce i laik by budovy na školy tipoval. Jenže Rudí Khmerové, kteří se pod vedením Pol Pota zmocnili vlády, postavili do tříd zdi a rozdělili je na malé kobky. Z některých udělali mučící a vyšetřovací místnosti, z jiných jen malé cely.

Dokonce tak malé, že průměrný Evropan se v nich nenatáhne. Kambodžané jsou sice menšího vzrůstu, ale i oni by měli problém. Cílem bylo znepříjemnit život zatčeným, jak jen to šlo.

Nádoby pod šibenicí

Na nádvoří stojí velké kamenné nádoby. V podobných se běžně kvasí ovoce nebo uchovává pitná voda. V těžkých tlustých „hrncích“ totiž dlouho trvá, než se voda ve venkovním parnu ohřeje, takže vydrží dlouho příjemně svěží. Jenže tady sloužily k jinému účelu.

Na dřevěnou konstrukci nad nimi se přivázal nešťastník, který se hlavou dolů spouštěl do vody. Nemohl nic dělat než na chvíli zadržet dech. Ovšem to nikdo dlouho nevydrží, zvláště ne, když je v extrémním stresu. „Byl to jeden ze způsobů mučení,“ vysvětlil mi jeden z místních návštěvníků.

17 000 obětí

I když si Kambodžané, podobně jako například nacisté ve vyhlazovacích táborech, vedli pečlivé statistiky, počet obětí v táboře Toul Sleng se dá jen těžko odhadnout. Mluví se o 16 000 - 17 000 lidech, kteří tady přišli o život. Přežít se podařilo pouhým dvanácti. Někdy byli vězni přímo popravení v takzvaných „vraždících polích“ zhruba 17 km od hlavního města, někteří nepřežili mučení, nezvládli kruté životní podmínky nebo spáchali sebevraždu. Ostatně vraždící pole si vzali pod drobnohled i tvůrci Ramba.

Podívejte se, jak to vypadá v tíboře S-21.

Zdroj: Youtube

Jít či nejít?

Doporučovat návštěvu podobného místa zní zvláštně. Pokud navštívíte Kambodžu, potkáte se s obrovskou spoustou milých a pohostinných lidí. Někteří z těch starých museli být sympatizanti Rudých Khmerů. Po návštěvě tábora 21, kde je mapa Kambodže vytvořená z lebek zabitých, o to víc nebudete rozumět, co se v této zemi vlastně stalo. A o to víc si uvědomíte, proč má komunismus rudou barvu jako základ své vlajky. OSN odhaduje, že během vlády Pol Pota zemřelo kolem 3 milionů lidí. On sám byl odsouzen k doživotnímu domácímu vězení, ve kterém 15. dubna 1998 zemřel.

Zdroje: M. Dattani a Gavin Thomas Kambodža, Pol Potovi Rudí Khmerové a jejich reflexe v československém Rudém právu v letech 1973–1979

Související články