Svatyně věčného jara byla postavena na počest dělníků, kteří zemřeli při stavbě Central Cross-Island Highway. Stezka začíná klesajícím schodištěm na konci mostu Old Changchun, projdete několika jeskyněmi. Přestože se jedná se o krátkou a bezpečnou procházku, byli někteří z návštěvníků vybaveni přilbami a čelovkami. Nicméně buďme upřímní, třeba jen nechtěli podcenit riziko a nařizovali jim to firemní bezpečnostní předpisy.

Mocná Liwa

Pokud se vydáte od parkoviště k chrámu, který na první pohled vypadá ve svahu nesmírně romanticky, musíte jít podél cesty, kde uhýbáte před autobusy plnými turistů. Jiná možnost není, protože z jedné strany je strmá skála, z druhé hluboká soutěska. Informační cedule na parkovišti upozorňuje, abychom se všímali zvrásnění, které je na skalách krásně patrné. Dál do národního parku vede bezpečná cesta, protože Tchaj-wanci nemají potřebu chodit do přírody tak „na divoko“ jako my. Berou za vděk širokými chodníčky s informačními cedulemi podél cest. Fakt je, že pohledy do soutěsky, která se díky vodní erozi stále prohlubuje, opravdu berou dech.

Možná uvidíte endemickou rosničku

Zatímco místní turisté vědí, že skokan Odorana swinhoana tady žije, protože si to přečetli na informační ceduli u cesty, já bych ho chtěl vidět na vlastní oči. Vypadá na první pohled jako běžný český zelený skokan, ale přece jen jde o jiný druh. To ale znamená sejít přes kameny blíž k vodě. Ještě víc by mě potěšila endemická rosnička Rhacophorus moltrechti, kterou jinde než na Tchaj-wanu ve volné přírodě nejde zastihnout. V praxi to znamená jít mimo chodník a hledat. Jenže to naráží na fakt, že se to nedělá (a Tchaj-wanci jsou velmi dbalí nařízení) a zároveň, že část národního parku patří místním lidem z kmene Taroko.

Podívejte se na půvaby soutěsky v NP Taroko.

Zdroj: Youtube

Domorodci

Kmen Taroko (Truku) je jedním ze 14 domorodých kmenů Tchaj-wanu. “V letech 1680 a 1740 našli obyvatelé kmene Taroko, kteří tehdy žili poblíž horního toku řeky Zhuoshui, širokou divočinu na východ od Centrálního pohoří. Poté překročili hory a usadili se v údolí řeky Liwy a jejích přítoků. Kmen Taroko byl oficiálně schválen v lednu 2004,“ píše se na stránkách národního parku Taroko. Je vtipné a zní bizarně, že lidé žijící v oblasti po tisíce let, kteří mluví vlastním jazykem a mají vlastní kulturní zvyky „byli schváleni jako samostatný kmen“. V Taroku se našla prehistorická pohřební místa, pocházející z předkřesťanské éry, dva až tři tisíce let stará.

Listoklasec do polévky i nakládaný

Ve zdejší restauraci si můžete dát „místní“ bambusové výhonky. Phyllostachys makinoi, bambus s českým jménem listoklasec, tu roste na mnoha místech. Jeho výhonky jsou jedlé a dají se nakládat na „kimči“ způsob, povařit v polévce nebo podusit společně s masem. To, co nám zní exoticky, je pro místní tradiční způsob využívání místních zdrojů. Asi tak, jako kdybychom my chodili na houby. Mimochodem houby jsou silnou součástí zdejšího jídelníčku, ale spíše než z přírody pocházejí z velkopěstíren a supermarketů.

Zdroje: taroko.gov