Ozval se zvuk trubky a skupina amerických turistů znehybněla. Spolu s nimi se na okamžik zastavil pohyb na celém hřbitově. Zvuk trubky vzdával poctu mužům a ženám, kteří padli během prvních dnů dobývání Evropy.

Bílé kříže převládají

Hřbitov najdete východně od St-Laurent-sur-Mer a severozápadně od Bayeux v Colleville-sur-Mer. Doptáte se snadno, všichni místní vědí, kde leží. Navíc jsou na cestách umístěné směrovky navádějící návštěvníky přijíždějící autem. Těm slouží parkoviště u vstupní brány.

Hned na první pohled poznáte, zdali muž či žena (logicky se v naprosté většině jedná o muže, popravdě, nenašel jsem jediný náhrobek se ženským jménem) byl křesťanského nebo židovského vyznání. Nejen podle kamínků, které se podle judaistické tradice dávají na náhrobní kameny, ale podle tvaru náhrobků. Křesťané mají náhrobek ve tvaru kříže, Židé v symbolu Davidovy šesticípé hvězdy.

Nikdo nemluví nahlas

„Silná atmosféra, že?“ poznamenal jsem. Ačkoli se jedná o skutečně rozlehlý, krásně udržovaný prostor o rozloze více než 172 akrů, přesto to člověka nutí mluvit polohlasem. Je jedním ze čtrnácti trvalých hřbitovů obětí druhé světové války na cizím území. Francouzská vláda zaručila Spojeným státům právo trvalého využívání celého území hřbitova bez jakýchkoliv poplatků nebo daní.

Americká komise Battle Monuments Commission (ABMC), založená Kongresem v roce 1923, připomíná službu, úspěchy a oběti amerických ozbrojených sil, kde sloužily v zámoří od roku 1917. ABMC spravuje 26 zámořských vojenských hřbitovů a 30 památníků, pomníků a značek. Téměř všechny tyto hřbitovy a památníky konkrétně uctívají ty, kteří sloužili v první nebo druhé světové válce

Normandy American Cemetery and Memorial

Chris McNab ve své knize SAS – příprava pro přežití připomíná, že před americkou občanskou válkou se těla padlých vojáků pohřbívala bez nějakých větších obřadů nebo se dokonce nechávala zetlít v místě, kde bojovník padl.

Americké hřbitovy mají připomínat americké oběti i hrdinství

Od konce 19. století se však nakládání s padlými dostalo více pozornosti. Na bojištích se začaly stavět památníky – například památník na řece Sommě z doby 1. světové války, kde jsou vzpomenuta jména 73 412 padlých mužů – a v době 2. světové války začaly vznikat zvláštní hřbitovy určené nejen pro padlé určité národnosti, ale i pro příslušníky jednotlivých útvarů a jednotek,“ píše McNab ve své knize. Vojáci jsou extrémně hrdí na příslušnost ke konkrétní jednotce, takže návštěvníka by nemělo překvapit, že ji na náhrobním kamenu má uvedenou.

Podívejte se na video Amerického vojenského hřbitova v Normandii.

Zdroj: Youtube

U nás pro bezejmenné padlé máme terminus technicus „neznámý vojín“ bez ohledu na to, že o vojína jít nemuselo. I v Normandii jsou pohřbeni padlí, jejichž identifikace se nezdařila. Na jednom z náhrobků je napsáno, že „Bůh ví, o koho jde“.

Neznámý vojín

Americký vojenský hřbitov v Normandii

Hřbitov je otevřen od 15. dubna do 15. září denně od 9 do 18 hodin, po zbytek roku od 9 do 17 hodin. Za vstup se neplatí. GPS souřadnice: N 49°20.910 W 0°51.285. Americký hřbitov v Normandii má výhled na pláž Omaha a kanál La Manche v Colleville-sur-Mer.

Samotný památník má polokruhovou kolonádu s lodžiemi, kde si na zobrazených mapách každý může připomenout jednotlivé operace Overlord. Lodžie a kolonáda svítí bíle, neboť jsou vyrobeny z vápence vytěženého v oblasti Côte-d'Or. Schodiště je z mnohem odolnější bretaňské žuly. A zřejmě nikdo nepřehlédne bronzovou sochu Ducha amerického mládí vystupujícího z vln. Ta odkazuje na věk vojáků, kteří leží v půdě hřbitova. V normální době by je čekaly ještě desítky let života.

Zdroje: Normandy American Cementery and Memorial, Dotyk

Související články