Etna, byť se jedná o stále aktivní sopku, je přístupná. Pokud si chcete užít až magickou atmosféru, tak se k ní vydejte v noci. To je rudé světlo vydávané magmatem a lávou lépe viditelné.
Prostě sednete na bus nebo si pronajmete auto
Jednoduchá cesta na vrchol nejvyšší evropské činné sopky je z města Catania. Prostě tam sednete na autobus, který jezdí relativně často a vyjedete téměř do poloviny její výšky. „Ne, pane, autobus právě ujel. A další jede až zítra,“ snaží se mě taxikář přesvědčit tím nejlacinějším trikem. Nedůvěru k tomuto povolání mám snad vrozenou, a tak jsem si na nástupišti zkontroloval, že nejbližší spoj vyráží za půl hodiny. Taxikář nahodil cenu přesahující sto eur, bus stojí zlomek jím navržené částky.
Etna je symbol
Dýmající Etna je vidět jako logo barů, autobusů či heren. Všichni ji mají rádi, byť s nadáváním odmetají prach a popel občas padající z nebe. Na svazích, zejména ve výšce okolo 1000 metrů je i letní vedro snesitelné. Jedlé kaštanovníky se střídají s proudy šedé či černé lávy. Sem tam je na vesnicích klasická italská kavárnička a do dálky svítí žluté janovce. Na tmavém lávovém pozadí se vyjímají zvlášť ostře.
Občas, jako zlověstné memento, koukají z lávy ruiny domů, jejichž okny kdysi protekly žhavé proudy. Střecha domečku jakoby posazená uprostřed lávy jasně signalizuje, že majitelé se už nevrátí. Nemají kam, láva jim protekla okny. Toulání se okolními vesnicemi na svazích Etny má své kouzlo, ovšem dostat se výš, to už vyžaduje služby specializovaných průvodců.
Začalo to pod mořem
Kouřící kráter je jen část z masivu, o celkové rozloze 1570 km2. Navíc není jen jeden. Přestože je Etna svou výškou přes 3 300 m nad hladinou moře úctyhodná, její ohnivá historie začala před 700 000 - 500 000 lety podmořskými výlevy. Její dnešní vrchol a svahy zdobí stovky parazitních kráterů. Na první pohled vypadá jako klasický stratovulkán a jako takový je uváděná i v odborných materiálech. Ale na jasnou otázku lze od vulkanologů dlouhodobě sledujících Etnu získat nejasnou odpověď. „To není tak jednoduché. Etnu lze na základě morfologie definovat jako stratovulkán i jako štítovou sopku, která má v současnosti 4 velké aktivní krátery. Není možné ji jednoduše klasifikovat schematicky.“
Dobrodruzi si mohou dopřát výlet k jednomu z kráterů
A kolik má Etna na svědomí lidí?
Tady je odpověď jednodušší. Díky poměrně velké viskozitě jejích láv se proud pohybuje relativně pomalu, takže lidé mají čas uprchnout. Většinou se v případě obětí jedná o jednotlivce, jako v případě devíti turistů roku 1979, dvou mrtvých roku 1987 a pár dalších během několika desítek let. Větší tragédií byla smrt šedesáti lesních dělníků roku 1843. Největší zaznamenané množství obětí je udáváno z roku 1669, kdy láva dosáhla části Catanie a oběti jsou odhadovány nad 10 000 lidí. Ovšem literární odhady tehdejší doby se různí a jsou pravděpodobně hrubě nadsazené. Události několika nedávných let však ukazují, že i když vulkanologové a seismologové předpovídali erupci, obrovským škodám se zabránit nedalo. Pořád ještě neporučíme ani větru, ani žádnému jinému přírodnímu fenoménu. Zato jako turistický cíl je Etna fenomenální. Ostatně na jejich svazích se pěstují skvělá rajčata, víno i olivy.
Zdroje: USGS, Smithsonian Institute
