S přílivem seriálů, filmů a podcastů na téma vrahů a násilníků se média pozvolna začala vyhýbat nechtěné glorifikaci útočníků. Jejich zvýšená popularita i po ohavných násilných činech byla lidem trnem v oku. Násilím se ke slávě chtěli někteří šílenci dostat již ve starověkém Řecku. Říká vám něco Hérostratův čin?
Největší ze sedmi divů světa
Město Efes na pobřeží dnešního Turecka je díky listu Efezským v Bibli spojováno s raně křesťanskou společností. Před jeho proměnou zde vládla víra v panteon řeckých bohů z Olympu a především v Artemis. Bohyni lovu, divokých zvířat, cudnosti a porodu osadníci města postavili velkolepý chrám, který se stal jedním z divů světa.
Model chrámu bohyně Artemis.
Monumentální přibližně 110 m dlouhá a 55 m široká stavba stála patrně na vysokém umělém pahorku, který jej chránil před záplavami i zemětřeseními. Takto vyvýšený palác, jehož vnější zdi zdobily asi 18 m vysoké sloupy ionského stylu, působil ještě honosněji než jeho o něco větší předchůdce, který lehl popelem údajně 21. července 356 př. n. l. Jak mohl tak snadno vzplát kamenný chrám, jenž obyvatelé milovali snad více než vlastní domovy? Jednoduše. Úmyslným žhářstvím.
Hérostratés, muž, o němž víme jedinou informaci - pro slávu byl ochoten udělat cokoliv, dokonce i zapálit chrám obávané bohyně. Před téměř 2400 lety to byl právě on, kdo s loučí v ruce přišel v den narození jednoho z největších vojevůdců všech dob Alexandra Velikého k chrámu s jedinou myšlenkou, a to na vykoupení ze své bídy. Možná jako cenu útěchy za mizerný život otroka si chtěl požárem vydobýt věčnou slávu. Nakonec se mu to skutečně povedlo.
Artemidin chrám i jeho zkáza.
Vymazat z historie
Po svém činu se nesnažil zakrýt stopy, naopak se ke způsobené škodě hlásil, možná proto to v soudcích vyvolalo nejistotu, že pouhá poprava není dostačujícím trestem. Jako přídavek bylo na jméno Hérostratés uvaleno Damnatio memoriae - zákaz zmiňování verbálně či písemně. Tak kdo příkaz bezostyšně porušil? Theopompus, historik z ostrova Chios, jenž nespadal pod jurisdikci Efesu a beztrestně tak mohl jméno žháře zachytit. Od něj to v následujících letech převzali také jiní historikové a jméno muže, který způsobil pád jednoho z divů světa, tak skutečně vešlo navždy do dějin.
Artemidin chrám
Už jste navštívili model velkolepého chrámu?
Chrám zasvěcený bohyni Artemis byl v Lydii ve městě Efes postavený roku 550 př. nl. l. Na místě, kde původně stával chrám bohyně Kybele, Řekové údajně až 120 let budovalii největší stavbu starověkého světa. Rozměry původního chrámu byly asi 130 m na délku, 70 m na šířku a 20 m na výšku, za to ještě nestál na svém stabilizačním pahorku vycpaném kožišinami a jiným harampádím. V chrámu byste našli na 127 sloupů zdobených výjevy řecké mytologie a celý chrám byl zbudovám z běloskvoucího mramoru.
Chrám definitivně padl, když se světem rozšířilo křesťanství v v 5. století n. l. Jeho model si ale můžete prohlédnout v tureckém Miniatürku, kde je novodobá stavba otevřená návštěvníkům.
Opera, divadelní hra, knihy, básně, frazémy, a dokonce i odborný psychologický termín, to všechno bylo inspirováno mužem, o kterém jsme se nikdy neměli dozvědět. Herostratismus neboli Herostratův syndrom je spojován s lidmi, kteří se chtějí stát slavnými za každou cenu. Útočí na nevinné, na umělecká díla, na bezbranné nebo jednoduše ve velkém. Podobnost více než 2000 let starého atentátníka a těch novodobých je téměř až děsivá. Podle psychologů jde vždy o následek dřívějšího ponižování a hanby.
Podle slov psychologa Michaela Myslobodského: „Známky hlubokého ponížení v důsledku veřejného odhalení (skutečného nebo domnělého) osobních nedostatků; Připisování neštěstí a zášti jednotlivcům, kteří patří k významným frakcím nebo institucím; Relativní prosperita protivníků, která je považována za nespravedlivou; Pocit uvěznění v represivní situaci bez možnosti zotavení ze současného bezútěšného stavu, pokud nepřítel neutrpí rozpoznatelné zranění nebo bolest; Kultura vykoupení a obnovy prostřednictvím odplaty; Neuhasitelná touha po uznání a nesmrtelnosti."
Hérostratés byl po svém činu popraven a ačkoliv jeho jméno ani čin zapomenuty nebyly, jsou to téměř jediné věci, které o něm víme. Z jeho jména se stalo synonymum zkázy, psychického narušení a násilí.
