Půjdete z Horního Maršova 3,5 km téměř pořád do kopce a překonáte převýšení zhruba 500 m. Zní to namáhavě, ale nahoře čeká bufet na Rýchorské boudě. Ovšem je jediný široko daleko. Musíte věřit, že nebudete mít smůlu a nenarazíte na cedulku oznamující, že je pro nemoc či z technických důvodů zavřeno.

Krávy mohou, člověk ne

Rýchory jsou v první zóně národního parku, která je už v bezprostřední blízkosti samotné boudy. Návštěvníka trochu naštve, že krávy, konkrétně zábavně chundelatý skotský skot náhorní, se v botanické rezervaci pohybovat může, zatímco lidská chůze je v ní zapovězena. Faktem ale je, že dobytek kopýtky poškozuje souvislý drn, což některým druhům svědčí a pomáhá v šíření, a pastvou se udržuje druhově pestrá horská louka. Na ní se najdou orchideje, jedovatá kýchavice i půvabné lilie. Celé Rýchory jsou úchvatné, ale pokud se od Rychorské boudy vydáte do Dvorského lesa, dorazíte do míst, odkud najdete snímky snad v každém kalendáři týkající se Krkonoš. Nejvyšší bod leží 1036 metrů nad mořem, což už je dost vysoko na to, aby stromy byly křivé a bizarně pokroucené. Samozřejmostí jsou i kytky včetně hořce, který se dostal až do znaku národního parku.

Skotský skot náhorní

Jeho původ je starobylý, dokonce se v literatuře spojuje s keltským dobytkem z oblasti severozápadní Skotské vysočiny. Plemeno, které nebylo vystaveno moderním selekčním postupům je odolné a zvládá horské podmínky. Proto se chová i v Krkonoších či Jizerských horách (např. v osadě Jizerka).  Jedná se o plemeno s masnou užitkovostí.

Granáty, zlato, a bunkry

Geologickým podložím Rýchor jsou většinou krystalické břidlice s převahou svoru, místy bohatého na granáty,“ píše kolektiv autorů v monumentální publikaci Krkonoše: příroda, historie, život. Zmiňované granáty nejsou výbušná zařízení, ale minerály. Dokonce se na svazích rýžovalo zlato, v terénu kolem bývalé obce Sklenářovice jsou jasně vidět pinky, tedy terénní pozůstatky středověké těžební činnosti.

"Údolí Sejfského potoka, dnes Kalné, nepochybně objevili již dávní prospektoři pátrající po oslnivých zlatinkách v celém podhůří Rýchor údajně již od začátku druhého tisíciletí. České jméno Sejfy, odvozené z německého Thalseifen nebo Seifenthal, je z roku 1886 a úzce souvisí s rýžováním zlata. Sejfy nebo též sejpy jsou hromádky hlušiny po rýžovnické činnosti. Nad osadou ústí i jedna z dědičných odvodňovacích štol Velké pinky, největšího hlubinného díla ze zlatých dolů na Rýchorách. Od roku 1948 je osada Dolní Sejfy součástí obce Mladé Buky,“ píše Josef Kosina ve své diplomové práci.

Přesto na Rýchorách na pozůstatky války narazíte. Přímo ve vrcholových partiích je dostavěno několik malých bunkrů, tzv. řopíků. „Celkem 68 pevnůstek začleněných do stavebního podúseku Z-1 bylo zadáno 24. května 1938 stavební firmě J. Malina z Hořic v Podkrkonoší. Těžký horský terén, takřka znemožňující jakékoliv zásobování stavebním materiálem zapříčinily úvahy o výstavbě vojenské lanové dráhy pro dopravu materiálu. Měla vést z Maršova až na planinu u dnes již neexistující Maxovy chaty. Na rozdíl od ostatních částí Krkonoš k její realizaci nakonec nedošlo a materiál se dopravoval pomocí povozů po špatných a strmých dřevařských cestách,“ vysvětluje web ropiky.net.

Zdroj: Youtube

Jeden z bunkrů je kousek od Rýchorské boudy směrem na rýchorskou studánku s výbornou, pitnou chladnou vodou. Začít stavět v květnu 1938 bylo pozdě, většina zdejších řopíků nebyla dodělána. Nicméně na několik z nich narazíte cestou do Dvorského lesa, což je vrcholová partie Rýchor. Dokonce jsou zachovány i přibližovací zákopy.

Zdroje: Krkonoše: příroda, historie, život, Kosina J.: Krajina Rýchor, využití ploch v minulosti