Slavnosti smrti v režii Aztéků
Jen málo z nás si neuvědomuje, že moderní české tradice vzešly ze splynutí pohanských svátků Slovanů a křesťanské tradice šířící se Českými zeměmi. Současné svátky jiných států se však profilovaly podobně - například v Mexiku, tak na základech aztéckých oslav Dne mrtvých vybudovali pozdější španělští kolonisté moderní Día de los Muertos s ikonickou podobiznou překrásné kostry Katriny (La Catrina). Její podobu, která nahradila aztéckou královnu smrti, ovšem stvořil politický kritik až v 19. století.
Jose Guadalupe Posada stvořil Katrinu.
Původní oslavy nebyly zaměřeny na mrtvé, jak je známe my, Aztékové pozornost věnovali převážně Paní mrtvých - Mictēcacihuātl neboli královně Mictlānu (podsvětí) a partnerce vládce podsvětí. V její láskyplné péči byly ostatky zemřelých, které měla ochraňovat a přivádět opět do říše živých. Jednou ročně pak své znovuzrozené svěřence navštěvovala a dohlížela na jejich blahobyt. A ten den taky patřil jenom jí. Původní kmeny tak královně podsvětí vzdávaly díky za její velkorysost a průvodcování jejich milovaných předků.
Už španělský katolický vliv v 15. a 16. století významně měnil kulturu původních kmenů i jejich oslav. Na oslavy Dne Mictēcacihuātl našroubovaly původně pohanské svátky všech duší, nám lépe známé v jejich pokatoličtěné podobě jako Dušičky. Důraz se tím přenesl od samotné královny k zesnulým. Mexičané začali nosit výzdobu a jídlo na hroby, jak to známe z dnešní tradice, a aztécké svátky se pomalu začaly podobat těm dnešním.
Palčivá politická satira
Velká změna ale přišla v 19. století, když měla velké slovo v kultuře celého západního světa politická satira a karikatury. Ve stejném století například vzniká i postava ikonického strýčka Sama, představitele Spojených států a jsou to právě i politické karikatury, které světu představí první animovaný film. V absolutistickém Mexiku konce 19. století se slova ujme umělec Manuel Manilla a jako první začne na papíře oživovat děsivé kostlivce. V jeho podání ale tak děsivě nevypadají, naopak jsou mnohdy vyobrazeny až v komických situacích.
Calavera (lebka) se mezi původními obyvateli v oblasti dnešního Mexika již od nepaměti vysmívala smrti. Není se tomu, ale rozhodně co divit, protože se jedná o onu královnu podsvětí, v jejíž moci bylo přecházet mezi naším a oním světem. V karikaturách 20. století už lebky nebo kostlivci představovali výsměch aristokracii, majetným lidem, nebo také katolické církvi. Podle některých Manilla vnímal calavery jako srovnávače společenského postavení, ostatně i jeden z nejznámějších rčení říká, že jsme si před smrtí všichni rovni.
Kostěné krásky vytvořené umělou inteligencí by sebraly pozornost kdejaké ženě!
Manilla ale calavery neproslavil. Mnozí dokonce jeho jméno úplně opomíjejí a všechny zásluhy připisují jinému umělci - Josemu Guadalupe Posadovi. Ten roku 1910 sice publikoval nejslavnější lebku v objemném klobouku, která se se jménem Catrina stala tváří Día de los Muertos, ale on sám vycházel z prací Manilly. Vysmívající se nonšalantní kostra v klobouku si naklonila davy i během krutovlády Porfiria Diaze, který satiru trestal dokonce i smrtí. V roce 1947 ji ale na své plátno zachytil i Diego Rivera a již nikdo nemohl odvrátit její následnou popularitu.
Dnes je součástí veselých, barevných oslav v Mexiku a po celém světě nachází své fanoušky. Ostatně výjevy Manillových koster připomínají Tanec smrti (danse macabre) středověké memento mori.