Pokud chcete pozorovat brhlíka lesního (Sitta europaea), máte dobrou šanci v listnatých a smíšených lesích. Můžete je ale vidět i v parcích a v zahradách blízko přírodě. Jeho vrchní kabátek je modrošedý, břicho oranžové a přes oči se táhne černý pruh. Často ho uslyšíte dřív, než uvidíte, neúnavně se hlásí poměrně hlasitým trylkovitým zpěvem, skoro jako by chtěl všechny upozornit na svou přítomnost.
Nesedí? Nevadí, vyspravíme
Brhlíci jsou velcí asi jako sýkorky a stejně jako ony hnízdí v dutinách. Na svou velikost jsou sice silní, ale vyklovat si dutinu do stromu pro sebe a své potomstvo přece jen nezvládnou. Proto využívají opuštěné dutiny datlů, které si přizpůsobují vlastním potřebám. Dají se neúnavně do práce a postupně, krok za krokem oblepí vstupní otvor tak dokonale, až zbyde jen uzoučká škvíra, do které se vejde přesně jen útlý brhlík. Vletový otvor je tak malý, že zloději vajec, jako jsou veverky, kuny a datlové nemají šanci. Když není po ruce přírodní dutina, nepohrdne brhlík ani hnízdní budkou. Ovšem i tu si vyspraví, když má budka dostatečně malý vletový otvor, tak alespoň jílem utěsní všechny škvíry. To pak stěžuje práci zodpovědným ornitologům, kteří pravidelně čistí ptačí budky. Když v některé hnízdili přičinliví brhlíci, potřebují k jejímu otevření kladívko a majzlík.
Podívejte se na 5 zajímavostí o brhlících
Nabitý energií
Brhlík je v jednom kuse v pohybu, poletuje, šplhá po stromech, stále do něčeho buší svým zobákem nebo aspoň křičí, skoro jako by byl pod proudem nebo pod vlivem nějakého stimulantu. Je ale také pravda, že má stále něco na práci. Vhodnou hnízdní dutinu hledá už v březnu, pak jí nadšeně stavebně vylepšuje, a nakonec uvnitř staví hnízdo z kousků kůry.
Jedinečný akrobat
Jakmile se mláďata vylíhnou, mají rodiče spoustu práce s krmením. Hmyz a pavouky sbírají z kmenů stromů a prasklin v kůře. Skvěle se jim přitom hodí jejich velké nohy s dlouhými drápy, brhlíci jsou jediní naši ptáci, kteří umí šplhat po stromech i hlavou dolů. Může tedy nakukovat pod kousky kůry ze všech stran a nic mu neunikne. Dokonce dokáže do trhlin v kůře zaklínit třeba lískový ořech a pak do něj tak dlouho tlouct zobákem, než se mu ho podaří rozlousknout.
Zásoby všude
Jejich hlasité volání se v lese ozývá i teď, protože brhlíci u nás zůstávají i v zimě. Mláďata se již dávno osamostatnila, jen v chladném podzimu a zimě přejdou z hmyzí potravy na semena, ořechy a ovoce. Přičinliví ptáci však nenechávají nic náhodě, celý podzim, a i v zimě pilně pracují na vytváření zásob. Bukvice nebo lískové ořechy schovávají do štěrbin kůry nebo dokonce pod zem, téměř jako veverky. Jen si na rozdíl od veverek pamatují, kde si zásoby nechali. Jdou ale ještě dál, schované zásoby vědomě maskují a někdy při své činnosti používají i nástroje. Třeba kousek kůry nebo klacíku, kterým odchlípnou kůru, aby pod ní mohli zasunout nějakou dobrotu. S trochou štěstí lze brhlíka pozorovat i u krmítka, obvykle přiletí, udělá randál, zažene ostatní ptáky, pak si nebere slunečnicová semínka a zase zmizí.
Rostoucí počty
Jeho extrémně akční životní styl se zjevně vyplácí, jejich počty mají mírně vzestupnou tendenci. Pokud pár brhlíků přežijí zimu, mohou začít hledat hnízdní dutiny dříve než stěhovaví ptáci, kteří ještě nedorazili ze svých zimovišť. Díky klimatickým změnám se rozmnožování brhlíků posouvá mírně dopředu, někdy se jim podaří odchovat během jednoho roku i dvě snůšky. Jako by už tak neměli dost práce.
