V 70. letech 20. století se v ulicích Bronxu, chudinské newyorské čtvrti, začaly afroamerické gangy střetávat způsobem, který připomínal tanečními figurami zjemněné boje muzikálu West side story. Odpověď na otázku, proč najednou gangy přešly od pěstí, krve a násilí k tanečním a rapovým soubojům, najdeme v historii. V historii Afriky.
Breaking
Letos na Olympiádu poprvé zavítá „breaking”. Tanec ulice a městských soubojů v médiích častěji označovaný jako „breakdance". Je to jeden z nejvíce uměleckých sportů Olympiády, kdy se kromě technického provedení a nejvyššího počtu bodů, může hodnotit i osobitost, umělecký výraz a schopnost rozproudit publikum. Tyto položky sice nejsou hodnoceny letos v Paříži, ale určitě budou svou roli při soubojích, které odstartují již 9. srpna ženskou kategorií, mít.
Souboj tanečníka z Japonska Issina a kanadského letošního olympionika Phila Wizarda.
Nejčastější odpovědí na vznik brekadance je správné určení, že jej započaly gangy amerických ulic, které taneční souboje vystřídaly za ty pěstní. Nejednalo se pouze o tanec, v té době se pozvolna popularizovala a rozšiřovala celá subkultura newyorských chudinských černošských čtvrtí. Rap, breaking, skate a další aktivity spojené převážně s vyvažováním napětí a vzteku mezi afroamerickými skupinami nevybojovávaly pouze respekt v ulicích, ale později i v celosvětové volnočasové sféře.
Tomu, kdo neví, co to „breaking" je, bych řekl, že v prve řadě to je umění, životní styl, kultura. Je to tanec. A je to možná ta nejvíc cool věc, kterou kdy uvidí.
Phil Wizard, soutěžící na olympijských hrách 2024
Trash talk - hra nigerijských dětí
Jít zpět pouze do ulic New Yorku je ale jako vrátit se k rodičům, jak jsou na tom ale další předci? Pokud chcete vyhledat rodiče rodičů a taky jejich rodiče, v případě breakingu není třeba jen změnit kulturu, ale celý kontinent. Podobně jako jazz vznikal z popěvků černošských otroků, tak i pouliční nenásilné souboje s sebou přinesli původní obyvatelé Afriky. Nigerijská tradice Ikocha Nkocha podobně jako fyzické praktiky bojovníků některých afrických kmenů stojí v pozadí těchto soubojů.
Trash talk
Trash talk je označované slovní handrkování, které má za úkol ponížit oponenta a vyvýšit mluvčího. Často se jedná o absurdní a nadsazené urážky, které nemají, co dělat s daným jedincem. V původních verzích měly řeči spíše pobavit než urazit. Dnes se s trash talkem nejčastěji setkáme při MMA zápasech.
Ikocha Nkocha je v podstatě soutěž v „trash talkingu" praktikovaná dětmi při přihlížení rodičů. Děti při ní urážely své oponenty neosobními přesto trefnými poznámkami, čímž měly ukázat své verbální dovednosti a schopnost zachovat klidnou hlavu. Byla to rodinná tradice, takže všichni členové společně trávili čas a dohled rodičů předcházel skutečným bojům. Někteří bojovníci (nejen Afriky) podobně stavěli své fyzické tréninky, nešlo vyloženě o souboj, ale o jakousi přetahovanou nebo možná agresivní přehlídku dovedností, což motivovalo válečníky ke cvičení a udržení svého těla ve formě.
Nenásilné smíření Inuitů
Na motivech hry Ikocha Nkocha stojí také základy hry The Dozens, moderní verze hry hraná v afro-amerických domácnostech, ale také základy rapových soutěží, a dokonce i vtipů o „tvojí mámě.” Domácnosti horkých zemí, ale nejsou jediné, které podobné tradice praktikovaly. Podobné rituály se totiž konaly i v oblastech věčného ledu - v kultuře Inuitů od Sibiře po Grónsko. Zde sloužily urážející písně jako právní nástroj k narovnávání pošramocených vztahů. Zdá se, že v nehostinných podmínkách, jako jsou ty saharské nebo arktické, si nemůžete dovolit být se svými sousedy na nože příliš dlouho, takže násilné urážející písně, popěvky a souboje sloužily k uvolnění tlaku nenásilnou formou.
Dva muži zapletení do vážného konfliktu by mohli využít tohoto festivalu a postavit se proti sobě v souboji písní. To bylo obvykle předem domluvené a začalo tím, že jeden člen dvojice vykročil vpřed, držel velký buben karibu a začal svou píseň. Zpěvák musel sjednotit své taneční pohyby, údery do bubnu a přednes píseq (textů), oči zavřené a soustředit se na vnitřní zdroj své písně. Zpíval svému protivníkovi, který mu stál v průběhu celé písně tváří v tvář, ale také zpíval pro publikum, jehož živé ohlasy umocnily ducha akce a posloužily jako ocenění jeho výkonu.
Penelope Eckett, Russell Newmark, Central Eskimo Song Duels: A Contextual Analysis of Ritual Ambiguity
Akrobatické kousky přimíchalo do breakingu spojení s brazilským bojovým uměním Capoeira.
Breaking, podobně jako jazz nebo blues by ale bez americké půdy nejspíš také nevznikl v podobě, jak jej známe dnes. Na jeho vývoji se kromě afrických tradic podílela i tehdejší americká mladická kultura funky a disco, které černošská mládež oponovala. A podobně jako vznikaly diskotéky, vzikaly i akce, které se soustředily na hip-hop a daly vzniknout odpovídajícímu tanci.
