„I když jsem osobně velmi zklamaná, cítím, že všichni máme stále hlubokou naději… umělci stále pracují, nic nám nezabrání vyprávět své příběhy,“ komentovala neúspěch podzimního referenda Nici Cumpston, umělecká ředitelka Tarnanthi galerie.
Tradičně vnímané umění Australců
Tečkované umění, které je často spojováno s původními obyvateli Austrálie - Austrálci (kolonizátory označovanými za Aboridžince), se začalo objevovat až v 70. letech minulého století a s domorodými kmeny je propojováno převážně kvůli načasování. Původní obyvatelé totiž byli uznáni jako občané Austrálie až v 60. letech, kdy také dostali právo volit. To bylo spjato s ochotou nepůvodních Astralanů jejich umění přijmout a vystavit ve svých galeriích. Ačkoliv průkopník australského umění a vůbec první uznaný občan z řad původních obyvatel, Albert Namatjira, používal převážně akvarelové barvy na malbu krajin, jeho styl Austrálci osvojen nebyl. Naopak, svými vlastními lidmi byl považován za příliš ,,západního” a částečně se jim vzdálil.
Referendum 2023
V populaci Austrálie je 3,9 % původních obyvatel (Australců), ti si během let kolonizace prošli genocidou, útlakem, násilím a manipulací ze strany britského impéria a stále se jim nedostává stejných práv jako potomkům ,,západu."
Na podzim 2023 se v Austrálii konalo referendum. Předmětem volby bylo zvýšení práv původních obyvatel Austrálie a jejich začlenění do ústavy. Dalším bodem pak bylo vytvoření politicko-právní skupiny Hlas (Voice), která by ve věcech domorodých obyvatel mohla zastoupit parlament.
Referendum skončilo pro Australce neúspěchem, ti jsou při tom jednou z nejvíce právně omezovaných společenských skupin. Velkými zastánci narovnání práv všech občanů jsou právě umělci a galerie, kteří hlas původních obyvatel můžou alespoň zdůraznit.
Zdroje: reuters.com,
Jen pár let poté, co Namatjira v roce 1959 zemřel, dostalo australské umění druhou šanci. Tentokrát ji zajistil učitel Geoffrey Bardon, který vybízel své žáky k vyjádření své kultury a historie barvami. Toho se nakonec ujala starší generace Austrálců a i bez uměleckého vzdělání začala tvořit umělecká díla. Ačkoliv jsou tedy v mnohých kulturách, včetně té australské, tečky považovány za důležitý symbol, malba tvořená puntíky nepochází z pradávného umění kultur minulých.
Ačkoliv si Namatjira získal oblibu ,,bílých", zemřel chudý a ve vězení.
Umění původních obyvatel nejsou jenom tečky
Použití teček je pro australské umění typické, přesto ale není jediné. Tady je pár dalších významných umělců z řad Australců, kteří si vybrali jinou cestu:
Vernon Ah Kee je znám převážně pro své realistické kresby tváří, přesto se jeho tvorba neomezuje pouze na tužku.
„Jsem umělcem již přibližně 15 let a považuji se za umělce konceptuálního [...] Ale pokud byste mně přinutili popsat se podrobněji, nejspíš bych řekl, že jsem kreslíř. Kresba je střed mého umění.“
Vincent Namatjira pravnuk prvního australského umělce Alberta Namatjira o svém známém předkovi vůbec nevěděl. Teď je vystavován všude po světě a svou bystrou satirou komentuje minulost i současnost konfliktu ras.
„Než jsem vzal do ruky štětec, byl jsem obyčejný domorodec. A dnes jsem tady a všude se objevuji - úplně mi to změnilo život.“
Jeho výstavu Australia in colour můžete v tomto roce nalézt v National Gallery of Australia v Canberra.
„Tony Albert je politicky smýšlející umělec, kterého provokují stereotypní představy o domorodých lidech a koloniální historie snažící se definovat ho samého i celý jeho lid,“ o něm píší na stránkách artgallery.nsw.gov.au.
Albert bude letos vystavovat v galerii Sullivan+Strumpf v Sydney. Exhibice ponese název The Garden + Forbidden Fruit.
V díle Tonyho Alberta se odráží roky útlaku původního obyvatelstva.
Yhonnie Scarce používá sklo, aby vyjádřila své zranění i zkušenosti. Ať už to jsou skleněné instalace nebo foukané skleněné plody přírody.
„Vždycky říkám, že si mě sklo našlo samo. Když jsem se učila foukat sklo, zdálo se mi, že se objevuje všude - jako když vidím ručně vyráběné předměty v dobročinných obchodech. Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít příležitost se to naučit, a začala jsem být okouzlená. Buď ho milujete, nebo nenávidíte, protože vás nutí tvrdě pracovat; je v něm respekt k médiu a výzva. To horko se nakonec stane návykovým!“
Umělkyně bude tento rok k vidění v The Art Gallery of Western Australia, a to od února do května.
Tracey Moffatt se skrze fotografii snaží vyjádřit a mluvit o bolesti a tragédii lidského života. Zdrcující drama zachycené v jediné fotografii a pár slovech v popisku. Se svým dílem si vysloužila uznání celosvětově a je považována za jednu z největších umělkyň Austrálie.
„Protože to není legrace (být umělcem) a dělat umění není jen zábava. Je to vážná věc a já se budu trápit. Je mi líto, ale uvidíte to,“ uvedla pro časopis The Guardian.
Daniel Boyd je zástupcem ,,ukradnuté generace". Tak se označují děti původních obyvatel, kteří byli násilně odtrženi od své rodiny a předků, aby byli „přeučeni“ žít po evropském stylu. A ačkoliv to Boyd nezažil na vlastní kůži a potýkal se pouze s následky jako potomek ukradnutých dětí, tak je to téma pro něj živé a bolestné. Boyd ve svém díle silně komentuje eurocentrismus v Austrálii i celé dramatické dějiny Australců.
„Snažím se (ve svém díle) sdílet svůj zájem, svou cestu a to, kdo jsem jako člověk. Agresivita v příběhu o kolonizaci je tam také.“ sdílel pro artistprofile.com.au.
Daniel Boyd má od 8. června do 13. července 2024 samostatnou výstavu ve STATION v Melbourne.
Zdroje: The Guardian (Namatjira, Moffatt), artistprofile.com.au (Scarce, Boyd), tate.org.uk, artgallery.nsw.gov.au, theartnewspaper.com, aboriginalcontemporary.com, japingkaaboriginalart.com, visiularts.net.au
