Hodně cestovatelů si vybírá destinaci na základě ceny letenky. A ne jinak jsem na tom byl já. Obzvlášť v situaci, kdy každý posun na cestovatelském semaforu směrem k tmavším barvám znamená snížení ceny letenky o 20 %. Jako bonus přidejme odlet z ČR a voilà - máme náš cíl.
O španělském Alicante se píše, že je z důvodu přijatelných cen, krásného moře, přístupnosti, trochu historie a atraktivního okolí oblíbenou destinací důchodců. Důchodce jsem viděl jen španělské, nevím, každopádně tohle atraktivní město, nacházející se ve stejnojmenné provincii, má všechny výše popsané plusy. Tedy, téměř všechny.
Atmosféra, pocity a počasí
Již po několika hodinách nám s přítelkyní byla jasná jedna věc - tady se jde na pohodu. Ale to snad nikoho nepřekvapí, jsme na jihu Evropy. Takže skutečně je vidět hromada místních, vychutnávajících si své tapas nebo roztomilé pivo ve velikosti 0,2 l.
Prostředí je oproti klasikám, jako Chorvatsko, spíše exotické: různé druhy palem, písečné pláže a svérázná architektura. Moře musí rozveselit snad i toho největšího morouse, protože tak atraktivní pohled na modrou plochu se hledá těžko.
Když se chcete koupat i kulturně obohacovat
S počasím souvisí i za mě jeden z největších plusů Alicante, a tím je možnost koupání a zároveň objevování historických uliček, hradů a památek. Jasně, tohle bude pravděpodobně platit pro každé větší přímořské město ve Španělsku, ale ve vysokých teplotách zkrátka na ten hrad nevylezete. A navíc můžete objevovat i okolní města se svými specifiky.
Naše dny tedy většinou plynuly stylem: dopoledne až oběd objevování zákoutí a návštěva památek a odpoledne vylehávání na pláži a odpočinek. Osobně mám radši, když si každý najde to své, takže kromě Castillo de Santa Bárbara, Explanada de España a Concatedral San Nicolás de Bari, které určitě stojí za návštěvu, vám nic konkrétního v Alicante doporučovat nebudu. Hodně mě ale bavilo objevovat něčím zajímavé uličky, třeba v jedné z nich jsme našli vyšívaný dům.
Koupat se pravděpodobně budete na jedné z městských pláží. Navštívili jsme Playa del Postiguet i vzdálenější La Playa de San Juan, o které vám místní budou říkat, že je daleko lepší, ale v podstatě jde o to samé, jen v masivnějším měřítku. Nadšenců do koupání bylo na pláži poměrně dost, ale nikdy jsme neměli problém najít si „svůj flek”. Pláže jsou čisté, pohodové a vhodné i pro děti.
Okolí Alicante
Možností jednodenních výletů je určitě víc, my jsme se vydali do historické a rozpálené Murcie a turistického „Miami” - Benidormu. Na Murcii je vidět arabské dědictví. Oproti Alicante jsme objevili větší množství arabské architektury, která je dle mého názoru velmi atraktivní. Město určitě stojí za to vidět, je malebné, má hodně úzkých uliček a různých náměstí a rozděluje ho také menší řeka. Mluvíme však o městě ve vnitrozemí, takže místo našich pohodových 28 stupňů jsme se vyhoupli o 10 stupňů výš a přiznávám, že pozdní odpoledne bylo velmi náročné. Místní si to dobře uvědomují, takže odpolední Murciu si není těžké splést s městem duchů.
Benidorm někteří nazývají evropským Miami a opravdu tak působí. Oproti Alicante je turističtější - uvidíte a uslyšíte mnohem víc angličtiny a útočit na vás bude víc turistických obchodů a produktů. To mi však na jednodenním výletu vůbec nevadilo. Benidorm má podobně nádherné (masivnější) pláže, je však zajímavý velkým počtem mrakodrapů a zrovna nedávno v něm dostavěli nejvyšší obytnou budovu v EU. Skutečně tak trochu působí, jako z jiného světa.
Cesta autobusem trvá jen 45 minut, i tak jsme se však odměnili klasickým (a výhodným) Menu del dia. Doporučuji restauraci Marisquería Córdoba, která z venku vypadá nenápadně, ale uvnitř je opravdu pěkná a vaří dobře.
Ach ta doprava
S dopravou v Alicante je to jemně řečeno...těžké. Protože jsme nebyli ubytování přímo v centru, ale někde mezi Alicante a sousedním městem Elche, museli jsme se spoléhat na hromadnou dopravu, která funguje vskutku bizarně. Pokusím se situaci co nejlépe popsat:
- Zastávky nejsou označeny jmény.
- Na zastávkách neexistují časy odjezdů spojů.
- Na zastávkách jsou umístěné QR kódy, které vás přesměrují na web (tedy potřebujete data) s časem nejbližšího odjezdu spoje.
- Čas odjezdu s realitou často nemá nic společné. Stalo se nám třeba, že autobus měl přijet za 43 minut, přijel ale za 15, nebo že stránka hlásila spoj až na další den, ale ve skutečnosti jsme veselého řidiče přivítali za 30 minut.
- Na oficiálních stránkách dopravce síce uvádí časy odjezdů, jedná se ale o čas z vaší zastávky, nýbrž o čas odjezdu z první zastávky. Takže když nastupujete například z šesté, musíte si vypočítat, kdy přibližně autobus přijede.
- Autobusy stojí i tam, kde by neměly. Na naší zastávce občas zastavil záhadný spoj číslo 3, který podle jízdního řádu na daném místě stát neměl. Vzhledem k situaci jsme z něho ale měli často radost.
Funkčnost zapeklitého systému jsme objevovali několik dní, postupně jsme si ale zvykli a s odhady a štěstím se většinou dostali kam jsme potřebovali. Pak jsme však cestovali vlakem.
Národní dopravce Renfe je velmi solidní, vlaky jsou hezké, rychlé a čisté. I tak nás však dostala další bizarnost. V jednoduchosti: když oficiální stránka tvrdí, že vlak jede z bodu A do bodu B jen 3x za den, nic to neznamená. Existují spoje, na které si lístek nekoupíte ani online, ani v prodejních automatech, jen u zaměstnance „španělských dráh”. Poučení: věřit Google.
Alicante autem a na kole
Můj popis (ne)funkčnosti hromadné dopravy možná někoho trochu vyděsí, a tak se do Španělska rozhodne jet autem. To je také určitě dobrá volba a výhodou je, že si v případě dostatku času jednoduše projdete i jiná města/jiné pláže, nebo pofrčíte se střešními nosiči a vezmete s sebou i kola. Osobně jsem na kole po městě a jeho okolí nejezdil, ale dokážu si představit, že dejme tomu cesta do Benidormu nebo sousedního Elche je velmi dobře zvládnutelná i na kole. A podle jiných zdrojů je oblast vhodná i pro extrémnější zážitky.
Takže jet?
Za mě ano! Španělská nátura je nakažlivá, vyhlídky perfektní, moře krásné, uličky tajemné, ceny přívětivé, jídlo lahodné a výletové možnosti nekonečné. Jen je potřeba myslet na složitější přesuny městem a neschopnost (někdy i neochotu) Španělů mluvit anglicky.