O brutálním vybíjení amerického bizona ze strany bílých kolonizátorů jsme už na stránkách Koktejlu psali. Vědce zajímalo, jak se jím dařilo před tím, než je člověk dostal na hranu samotné existence. Existují sice důkazy v podobě kosterních pozůstatků, kdy jejich množství či stav vypovídají o kondici jednotlivých kusů. Ale jak na tom byly celé zdejší populace? Podrobnou odpověď poskytly yellowstonské jezerní sedimenty.
Důkazy z bahna
Bizon se pase, spásá tedy traviny. Proto množství jejich pylu prozradí, zdali by pastviny stačily k uživení stáda bizonů. Tato ekologická logika vypadá nesmírně jednoduše a prvoplánově. Jenže skutečnost je poněkud jiná.
Kdo byl hlavní spásač?
Vědecký tým na základě pečlivého rozboru jezerních sedimentů, že v Yellowstone se skutečně pásli velcí savci. Bizoni bezesporu patří mezi ty místně největší, ale na pastvě se podíleli i lodi nebo zdejší druhy jelenovitých. Jenže nezaměřili se primárně na pyl, ale látky obsažené ve výkalech.
„Snažili jsme se zjistit, zda lze pomocí fekálních steroidů v jezerních sedimentech rekonstruovat minulé využívání kopytníků a dominantní taxony v malém povodí v severní části Yellowstonského národního parku,“ píší autoři studie, která vyšla v odborném periodiku Plos One.
Vědcům se podařilo rozlišit steroidy jednotlivých druhů, takže se vědeckou metodou, která některým může připadat poněkud nechutná, podařilo dokázat, že bizoni či losi byli hlavními kopytníky v povodí v posledních cca 2300 letech. Ve studii se doslova píše, že „přísun fekálních steroidů dosáhl na počátku a v polovině 20. století historicky bezprecedentních hodnot, což pravděpodobně svědčí o vysokém využívání lokality kopytníky.“
Podívejte se, jak se v současnosti daří bizonům v Yellowstone.
Na řadu přichází tráva
Původ amerického bizona
Bizoní kráva s teletem
Předchůdci dnešních bizonů se do Ameriky dostali z Asie přechodem přes pevninský most v místě nynějšího Beringova průlivu. Bizon americký se vyvinul z bizona širokočelého (Bison latifrons), který byl mnohem mohutnější a který vyhynul před 6 000 lety.
Pokud bylo na yellowstonských loukách skutečně tak velké množství velkých býložravců, mělo by se to projevit i na množství travního pylu. A skutečně se jejich úbytek projevil. Stav se dá porovnat se současností, kdy se bizoni díky ochranářským opatřením a zákazu odlovu zmátořili. A samozřejmě i s dobou, kdy to vypadalo, že zůstanou jen historickou kapitolou v knize o bělošské kolonizaci severoamerického kontinentu. Ukázalo se, že jezerní sedimenty prozradí o dávnověké populaci více než fyzické nálezy kostí. Podobný způsob se dá aplikovat na mnoha dalších místech. Velmi zjednodušeně řečeno, součástí pradávných výkalů ukazují, že v Yellowstone se bizonům skutečně dařilo. Jezerní bahno a sedimenty vydaly nepřerušený záznam z doby 238 př. n. l. až do současnosti.
