Mám borovice rád, krásně pryskyřičně voní a působí romantickým dojmem. Během cesty po Novém Zélandu si jich do sytosti užije každý. Borovice montereyská (Pinus radiata) je nejčastějším novozélandským stromem, pěstovaným v podobných nepřirozených monokulturách, jako smrk u nás. Jen s tím rozdílem, že smrk je u nás původní, zatímco borovice, jak název napovídá, pochází z montereyské oblasti v USA.
Co na ní vidí?
„Borovice radiata je univerzální stálezelený jehličnan pocházející z jižní Kalifornie a severního Mexika. Je to nejrozšířenější borovice na světě a nejoblíbenější komerční dřevina na Novém Zélandu. Je snadno obhospodařovatelná, rychle roste, produkuje užitečné dřevo, vyrábí silnou dřevní hmotu a snáší širokou škálu stanovišť od pobřežních písečných dun až po subalpínské štěrky. Ačkoli je to zřídkakdy zapotřebí, roste více než 150 let a dosahuje výšky 60 m o průměru více než 2 m,“ píší o borovici novozélandští lesníci. Ovšem ne všichni jsou z ní nadšení.
Jsou obavy na místě?
„Já si tou oblíbeností nejsem úplně jistý. Podívejte se, roste všude. Nejblíže k nám je Austrálie a tam ji považují za invazní druh. Monokultury nejsou přirozené, byť chápu jejich ekonomický význam,“ mírní obecné nadšení ekologicky vzdělaný řidič, který nás vzal stopem. Příklady mnohde ze světa mu dávají za pravdu. K nám mnohem bližší Španělsko sázelo ve velkém krásně vonící eukalypty. Rychle rostoucí stromy s rovnými kmeny byly ideální pro papírenský nebo nábytkářský průmysl. Jenže se ukázalo, že pod nimi toho moc neroste a navíc velmi dobře hoří, což v horkých létech a ve vyprahlé krajině vůbec není žádaná vlastnost.
Šiška borovice montereyské na pláží Severního ostrova
Jednou z výhod americké borovice montereyské je, že umí „vyčesávat“ vlhkost z mlhy, takže zvládá suché podnebí a málo vody. Ani teploty pod nulou pro ni nejsou smrtící. To vše má svůj ekonomický potenciál. Prostě je to strom, který roste skoro všude, kde jsou jen trochu přijatelné podmínky a dá se dobře zpracovat. Nový Zéland není jedinou zemí, kde si ji lesníci oblíbili, hojně byla sázená například v Chile.
Začalo to v 19. století
První pokusy s pěstováním na Novém Zélandu se datují do 50. let 19. století. Skoro se dá říct, že šlo v případě lesníků o „lásku na první pohled“. Dnes dokonce existují genetické a šlechtitelské programy směřující k tomu, aby borovice měly například rovnější kmeny, které se výrazně lépe na pilách zpracovávají.
Podívejte se na detaily borovice montereyské.
„Pro zlepšení kvality borovice montereyské byl v 50. letech 20. století zahájen program genetického výzkumu. Stromy vynikajícího růstu a tvaru byly vybrány a množeny roubováním. Naroubované borovice byly vysazeny v širokých rozestupech v semenných sadech mimo jiné plantáže, aby se zabránilo pylové kontaminaci. První vylepšené borovice radiata byly vysazeny v lesích v roce 1970,“ udává Encyklopedia of New Zealand. Výsledkem pěstování je dýha i štěpka. Anebo háj, ve kterém se může schovat potulující se baťůžkář.
