Když na klobouk hřibu súdánského (Phlebopus sudanicus) položí dospělý chlap ruku s roztaženými prsty, bude klobouk stále ještě větší. Běžný průměr velikosti plodnice je přes 40 cm. Jenže najít se dají i mnohem větší jedinci.
Obr mezi hřibovitými
„V tropické Africe sbírají domorodci hřib súdánský. Je to pořádný macek – klobouk může mít v obvodu klidně přes jeden metr, obvod nohy má velikost 50 cm, v součtu něco kolem pěti kilogramů,“ píše se v krátkém příspěvku v Rudnických novinách a čtenář tak získá představu, kam se za tímto mackem vypravit. Nápověda se skrývá jak v českém, tak v anglickém názvu. Afričané sice nejsou tak proslulí a až fanatičtí houbaři jako my, ale na druhou stranu moc dobře vědí, co všechno se z přírody dá pozřít a umějí toho využít.
V odborné studii, která se zabývala tímto druhem, africké ženy potvrdily, že hřib súdánský je hojně konzumován ve formě omáčky doprovázející různé obiloviny. Ženy houby obvykle sbírají v okolí rybníka a v lese na začátku období dešťů.
Počasí, občas déšť a občas horko, by mělo houbám přát. Smutné je, že žádná z hub tohoto rodu neroste v Evropě. „Osm druhů pochází z Afriky; čtyři druhy jsou známy z Asie a Australasie; tři druhy jsou známy z neotropických oblastí; druh P. poretentosus pochází z Asie, Afriky a neotropických oblastí a poslední druh P. beniensis se běžně vyskytuje v Africe a neotropických oblastech,“ vysvětlují podrobnosti výskytu J. Kumla, J. Suwannarach a S Lumyong v odborné studii publikované v magazínu Mycobiology. Dobrá zpráva je to jen pro fanatické houbaře, kterých mezi námi není málo. Mohou si opravdové úlovky najít i na exotické dovolené.
Fotografie uveřejněné na webu inaturalist ukazují hřib súdánský. Nebýt jeho velikosti, snadno by se dal zaměnit za některou z hřibovitých hub z českých luhů a hájů. Hnědý klobouk, zespodu rourky, ve stáří po okrajích rozpraskaný. Hnědá noha mírně hruškovitého tvaru drží několika kilogramovou houbu pevně v půdě.
Najít něco podobného se podobá houbařskému snu nebo noční můře. Pravděpodobnost, že jich najdete více hned na jedné lokalitě (houbařské místo), je poměrně vysoká. Radost z nálezu je jedna věc. Ovšem oproti ní stojí čas, který je nutné věnovat zpracování. A protože něco takového se vám povede jen na africké dovolené, je otázkou, zdali byste se chtěli s takovým nálezem zdržovat.
Ale k tomu, abyste se mohli pochlubit, stačí fotka s nějakým snadno identifikovatelným měřítkem. Ruka, jak je napsáno výše, je proti dozrálému jedinci malá. Možná proto si občas někdo vyfotí botu položenou na houbovém klobouku. Noha je přece jen větší než dlaň.