Pod námi tekl potok, nad námi se vlnily chvosty listů stromovitých kapradin. Spacáky jsme rozdělali vedle padlého kmene jedné z nich, který už pomalu obrůstal celou plejádou dalších kapradinových druhů. Jakmile se setmělo, stalo se něco podivného. Padlý kmen palmy se rozzážil nazelenalým, tlumeným světlem, které připomínalo ciferník na „světélkujících“ hodinkách. S trochou fantazie to vypadalo jako scéna z Cesty do pravěku.
Lokalita, kde se vyskytovaly světélkující houby
S pomocí čelovky a tužky jsme hledali konkrétní světélkující houby. Nejprve se tužka přiložila přesně na svítící místo a pak přišla na řadu čelovka, která ale slabou záři přesvítila. Teprve pak přišla ke slovu botanická lupa, která odhalila konkrétní houbu. Byla přesně v místě, kam ukazoval hrot tužky. Primitivní, ale účinné. Přesto ale jistý pocit tajemna zůstal. Stačilo se totiž ponořit do tmy, zalézt do spacáku a metr od vás světélkoval kus dřeva.
I když jsme ho prozkoumali, byl to zajímavý pocit. Opravdu se není co divit pověstem o bludičkách a svítícím lese, když v něm poletují světlušky a svítí pařezy. Ostatně svítící pařez do své scénky s vománkovým vínem zakomponoval i fenomenální bavič Vladimír Menšík.
Proč houby svítí? Nevíme
Vědci znají přes 80 druhů hub schopných bioluminiscence. Svítí nejen houby, ale i brouci (světlušky) nebo hlubinné ryby. Zatímco u některých druhů ryb je světélkování jasné – lákají na něj v temných hlubinách kořist, u hub vědci tak jasno nemají. Přestože v případě svítících hub jde hlavně o tropické druhy, tak pokud budete mít štěstí, jeden můžete potkat i u nás.
Svítící houby - podívejte se na vlastní oči.
„Na území České republiky pak nacházíme jediný druh schopný bioluminiscence plodnic pozorovatelný pouhým okem, a to hlívovník olivový žlutooranžový,“ vysvětlují Michal Sochor a Zuzana Egertová na stránkách časopisu Živa. „Ani po desítkách let studia neexistuje shoda v názorech na molekulární ani buněčnou organizaci mechanismu bioluminiscence hub,“ píší oba autoři a v praxi to znamená, že se vlastně doopravdy neví, proč houby svítí.
Vůbec není vyloučeno, že nejde o žádný „evoluční výdobytek“ jako v případě hlubinných ryb nebo sexuálního lákání v případě světlušek, ale prostě jde jen o výsledek chemických procesů. To, co se ví, je, že doposud všechny světélkující houby způsobují bílou hnilobu dřeva.
Zbytečné, ale užitečné
To, že se zkoumá chemická podstata jevu a máme pro světélkování (bioluminiscenci) název, je jedna věc. Druhá je její praktické využití. Představte si, že jste domorodec v Mikronésii a proti vám se ze tmy vyřítí domorodec se světélkující hlavou. Přesně to se dělo, neboť místní si potírali obličej rozdrcenými plodnicemi, aby vyděsili nepřítele.
Využití světélkujících kusů dřeva k přisvícení se nabízí jako samozřejmé využití. Je to podobné, jako když si dnes necháte drobně zářit solárně nabité lampičky na zahrádce, aby vám vyznačovali cestičku. Vyrazíte-li do tropů, tak i když budete ubytováni v hotelu, vydejte se na malou procházku po setmění na okraj lesa. Možná vás překvapí tajemná záře.
