Číhají v trávě, sají nám krev a mohou přenášet nemoci: Málokteré zvíře je tak neoblíbené jako klíště. Jsou nám stejně nepříjemní jako vši a komáři a podle některých odborníků to je nejnebezpečnějším zvíře v Evropě, neboť má na svědomí nejvíce případů onemocnění. Přísně vzato ale člověku není nebezpečné klíště samotné, ale patogeny, které může svým kousnutím přenášet. Lymeskou boreliózu způsobují bakterie a klíšťovou encefalitidu mají na svědomí viry.
Ze života klíšťat
Klíšťata patří do třídy pavoukovců a podtřídy roztočů. U nás je nejpočetnějším druhem klíště obecné (Ixodes ricinus). To trpělivě čeká v keři nebo jiné vegetaci (obvykle do jednoho metru výšky) na hostitele, pak natáhne nožičky a nastoupí, někdy na takovou příležitost čeká i celý rok.
Aby se vyvinulo v dospělé klíště, potřebuje se klíště třikrát nakrmit a svléknout z kůže. Může to trvat až tři roky a v dospělosti již má jen jeden poslední cíl, rozmnožit se. Samec hyne okamžitě po páření, samice ještě naklade vajíčka a pak také umírá. Jsou to v podstatě celkem skromní a velmi trpěliví tvorečci, kteří chtějí jen přivést na svět své potomky.
5 zajímavých faktů o klíšťatech
Poznáte ho? Číhající klíště.
Až 10 let bez stravy
Laboratorní studie ukázaly, že klíšťata, která se nakrmila, dokáží přežít až deset let bez další potravy.
Přiberou 200krát
Dospělé samice klíšťat mohou po jediném krmení zvýšit svou tělesnou hmotnost až 200krát.
"Cítí" přední nohu
Klíšťata mají na předním páru končetin speciální orgán, který jim umožňuje "cítit" určité látky a rozpoznat své oběti. Hallerův orgán registruje např. kyselinu máselnou nebo amoniak z potu, nebo oxid uhličitý z dechu.
Přežijí pračku
Teplo a vlhkost nejsou pro klíšťata problémem a ani pobyt v pračce nemusí nutně znamenat ohrožení života.
Tisíce sourozenců
Samice klíštěte může naklást 2 000 až 20 000 vajíček najednou.
Důležitá součást potravního řetězce
Vědci nacházejí stále více důkazů o tom, že klíšťata hrají důležitou roli v ekosystému. Jednak jsou tito drobní živočichové, stejně jako další parazité nepostradatelným zdrojem potravy pro jiné tvory, třeba ptáky. Pokud by byli všichni parazité na planetě vyhubeni, velká část ostatních živočichů by jednoduše pošla hlady. Některé houby se na klíšťatech rovnou usazují, vosy a hlístice z klíšťat udělají hostitele a pak je zabijí.
Kontrola populace
Další zásluhou klíšťat je nápomoc při regulaci populace zvířat v určitých regionech a zajištění přirozeného výběru. Vliv a nepřítomnost parazitů v ekosystému je vždy patrná, když do nových biotopů pronikají cizí druhy, nenarazí na žádné rušivé parazity a mohou se proto razantně šířit. Důkaz poskytl před několika lety výzkum biologa Marca Torchina z Kalifornské univerzity.
Vše souvisí se vším. Někdy si všimnete, jakou roli druhy nebo organismy hrají až ve chvíli, kdy už neexistují. Taková liška měla dva problémy: vzteklinu a tasemnici liščí. My jí osvobodili od vztekliny. A ona teď proniká až k lidským obydlím a šíří tam svojí tasemnici.
Martin Schlegel, profesor molekulární evoluce a systematiky živočichů Univerzity v Lipsku
Biologové zkoumali 26 invazivních druhů a zjistili, že jejich invazivní síla byla dána především tím, že se v nových biotopech nemuseli potýkat s parazity. Vetřelci se mohli nerušeně šířit, jejich počty explodovaly. Na místech původního výskytu populace nekontrolovatelně nerostly jen proto, že jim život ztěžovali parazité, jako jsou klíšťata.
Zrychlení evoluce
Kromě toho mohou klíšťata posílit imunitu a urychlit evoluci. Velký počet parazitů paradoxně dlouhodobě posiluje imunitu jiných živých tvorů. A to může mít pozitivní vliv na další vývoj druhu. Pokud paraziti napadnou jiného tvora, může zahynout. Když ale náhodná změna genetického materiálu zajistí zlepšení vlastní obranyschopnosti těla, zůstává napadený organismus zdravý i přes napadení parazity. Takový tvor žije dál, může se rozmnožovat a předávat tuto pozitivní genetickou změnu svým potomkům, kteří jsou pak vůči tomuto parazitovi také odolní.
Parádní kreslený krátký film o klíšťatech.
Proto bychom neměli parazity jednoduše zatracovat, udržují náš imunitní systém ve střehu. Když jsou parazité odstraněni, nemají obranné mechanismy těla moc co dělat a v nejhorším případě se mohou zaměřit proti vlastnímu tělu. V západní civilizaci, kde se díky vysokým hygienickým standardům a lepší lékařské péči téměř nevyskytují onemocnění parazitického původu, dochází k nárůstu alergií a autoimunitních onemocnění. Přes všechen svůj ekologický přínos ale představují klíšťata pro člověka nebezpečí.
