Vyrobit plast, který by byl plně rozložitelný v mořské vodě, to zní jako úžasný nápad. Jenže co když je to cesta do pekla, která je, jak známo, dlážděná dobrými úmysly?
Bez plastů to nejde
Sedím v knihovně a jen v mém bezprostředním okolí jsou z plastů počítače, obaly na knihy, poličky, květináče i křesílka. Plasty jsou základem obrovského množství výrobků, a vůbec bych se nedivil, kdyby byly i součástí oblečení, které mám na sobě. Proto jsou rozložitelné plasty velkou výzvou. Část plastů končí ve spalovnách, část se recykluje a část doputuje do moře. Kdyby moře dokázalo plasty rozložit, byla by to úžasná zpráva. A přesně takovou oznámil magazín Eurekt Alert.
(Ne)házejte to do moře
Takuzo Aida, vedoucí vědeckého týmu RIKEN Center for Emergent Matter Science, připravují plast, který bude v moři plně rozložitelný. Snad to nepovede k tomu, že pod vlivem zprávy „v moři se to rozloží“ do světového oceánu poputují tuny, respektive tisíce tun, jiného typu plastů. Z něčeho jiného jsou silonky, z něčeho jiného bakelit a úplně jiný plast tvoří silikon nebo přepravní umělohmotné sudy. „Nový materiál je stejně pevný jako běžné plasty a biologicky odbouratelný, ale zvláštní je, že se rozkládá v mořské vodě. Očekává se proto, že nový plast pomůže snížit škodlivé znečištění mikroplasty, které se hromadí v oceánech a půdě a nakonec se dostane do potravního řetězce,“ píše Eualert.
Do oceánů se každý rok dostane zhruba 8 milionů tun plastů. Kdyby se alespoň část z nich rozložila, bylo by to malé vítězství. Více než čtyři pětiny odpadu v mořích jsou totiž plastové, které se tam dostaly větrem nebo splachem. Stačí se podívat do některých asijských nebo afrických řek, co na jejich hladině plave a míří do oceánu.
„Nové plasty jsou netoxické a nehořlavé – bez emisí CO2 – a lze je přetvářet při teplotách nad 120 °C jako jiné termoplasty. Testováním různých typů guanidiniumsulfátů byl tým schopen vytvořit plasty s různou tvrdostí a pevností v tahu, všechny srovnatelné nebo lepší než běžné plasty. To znamená, že nový typ plastu lze upravit podle potřeby. Možné jsou tvrdé plasty odolné proti poškrábání, pryžové silikonové plasty, pevné plasty nesoucí váhu nebo ohebné plasty s nízkou pevností v tahu.“
Tohle možná ani nechcete vidět. Plast v oceánu.
Něco takového zní jako sen, zvláště, pokud by to rozkládala mořská voda. Naskakuje představa recyklační, tedy spíš biodegradabilní stanice, která by klidně mohla být i dál od pobřeží. Ovšem nikdy nic nezmizí beze zbytku. Takže možní je na jásot trochu brzy.
„Po rozpuštění původního nového plastu ve slané vodě byli (vědci) schopni získat zpět 91 % hexametafosfátu a 82 % guanidinia ve formě prášku, což naznačuje, že recyklace je snadná a účinná. V půdě se fólie nového plastu během 10 dnů zcela rozložily a zásobovaly půdu fosforem a dusíkem podobným hnojivu,“ udává tisková zpráva. Takže možná budeme nakonec hnojit umělou hmotou, což je v takto podané zkratce představa vskutku bizarní.
