Terej bílý (Morus bassanus) obývá nepřístupné útesy na březích severního Atlantiku a Tichého oceánu. Elegantní letec na Helgolandu hnízdí v kolonii přímo pod turistickou značkou a pěšinou, jež vede na horní straně útesu.
Značka nad útesem
Přilétající terej těsně před přistáním roztáhne křídla, aby zvýšil odpor vzduchu a přistál měkčeji. Ve vzduchu se okamžik před přistáním v podstatě zastaví, takže z hlediska fotografování jde o ideální okamžik, kdy se radikálně sníží riziko neostrosti snímku. Ptáci na severoněmeckém ostrově Helgoland hnízdí na extrémně prudkých srázech, kde je přístup zakázán hned ze dvou důvodů. Ten první je jasný na první pohled ze strmého skaliska – bezpečnost. Ten druhý je ohleduplnost k hnízdícím ptákům. Nicméně i tak je možné se po turistické značce bezpečně dostat k ptákům na malou vzdálenost.
„Tipuju, že vybavení mají tak za čtvrt milionu,“ komentuje zhruba třičtvrtěmetrové tubusy objektivů jeden z okolojdoucích turistů, kterému k focení vystačí telefon. Rozlohou nevelké severoněmecké ostrovy Helgoland a Düne, jsou známé hlavně mezi přírodovědci, neboť na větším Helgolandu (cca 1,7 km čtverečních) jsou hnízdní kolonie terejů bílých v podstatě na dosah. Nejedná se o literární nadsázku, skutečně jsou zde volně přístupné vyhlídkové plošiny pouhopouhých několik metrů od hnízdících ptáků.
V sezoně musí na vyhlídkových plošinách ostrova vzniknout denně tisíce snímků. „Kvalitní technika může mnohdy fotku zásadním způsobem usnadnit a například opravdu dobrý makrosnímek bez dobrého vybavení neuděláte. Ale i telefonem můžete zachytit jedinečný okamžik,“ zaznělo u skupinky lidi, kteří tady evidentně byli na fotografickém kurzu. O chvíli později si účastníci vzájemně ukazovali snímky ptáků s řasami a chaluhami v zobáku, které slouží jako hnízdní podklad. Další zase nafotili samečky, kteří před samicemi předváděli zásnubní tance.
Nemusíte rozumět slovům, stačí se dívat a bude jasno, že Helgoland stojí za návštěvu.
Nepotřebujete drahý foťák
Výbornou fotku letících terejů udělá na Helgolandu i amatér bez vybavení, jehož cena se pohybuje ve stovkách tisíc. Nahrávají tomu místní klimatické podmínky. Ostrý vítr pomáhá ptákům při přistávání, dokáží se totiž ve vzduchu v podstatě zastavit. Zkušení ornitologové a ptáčkaři čekají s dlouhými teleobjektivy na vysněný okamžik, třeba na chvíli, kdy samička alky malé vypustí ze svých útrob vejce. V ten okamžik se ozve staccato závěrek. Alka malá je zdejší extrémní vzácnost a její hnízda najdete hlavně podle velkých objektivů, které míří do skalní pukliny. Běžný turista si vystačí s telefonem. Alku sice mít nebude, ale snímky, jimiž se bude chlubit na Instagramu v pohodě udělá.
Terej bílý
Terej bílý na hnízdě
Terej bílý má hydrodynamické svalnaté tělo, silný krk, silné nohy a plovací blány. Více se zdržuje u pobřeží než na volném moři a je to zdatný letec. Proletuje pod hladinou vody několik metrů a hledá ryby nebo hlavonožce. Když spatří kořist, dokáže se vrhnout do vody i z výšky 30 metrů, uchopí ji a vynoří se nad hladinu. Hnízdí na skalních útesech.
Tuleni na duně
Menší ostrov Duna, což je český překlad německého názvu Düne, pro změnu hostí dva druhy tuleňů – tuleně kuželozubého (Halichoerus grypus) a obecného (Phoca vitulina). Terejům by se na Düne rozhodně nedařilo, ostrov je totální placka bez jakékoliv skály, kterou by ptáci milující útesy mohli využít. Informační cedule sice varují, že se člověk a tuleň k sobě nesmějí dostat moc blízko, ale tuleni neumějí číst a někdy se k cestičkám vydají.
Zdroje: Denik.cz, Naturephoto
