Zázračné neposkvrněné početí zase až tak zázračné není. Pokud se vydáte do Střední Ameriky, můžete se s ním potkat například u ještěrek jménem Xantusie či Lepidophymy. Žijí od jihozápadu USA po severní Mexiko. Další najdete například na Kubě, v Hondurasu, Kostarice nebo Panamě.

Může být samec bez samce?

U lidí by bylo zrození muže bez přítomnosti chromozomu Y, který se získává výhradně od otce (matky disponují pouze chromozomy X) skutečným zázrakem nebo dílem genetického inženýrství. Dlouhou dobu to vypadalo, že zrození samečka bez otcovského přispění není možné. Jenže časem se ukázalo, že například u želv má vliv na pohlaví teplota písku v němž se inkubují vejce.

Podívejte se, jak vypadá partenogeneticky se rozmnožující ještěrka druhu Lepidophyma flamimaculatum.

Zdroj: Youtube

Lepidophyma

Lepidophyma smithii

Tato tropická noční ještěrka se vyskytuje v Mexiku, Guatemale, Hondurasu a Salvadoru. Potravně není vybíravá, patří mezi všežravce a s oblibou se pohybují v přítmí jeskyní a skalních štěrbin. Dospělí jedinci váží přibližně 25 gramů, ale samci mají ve srovnání se svými samičkami o něco větší tělo, širší hlavu, ocas a delší čenich.

Jméno ještěrky v mezititulku zní jako nějaké tajemné zaříkávadlo. A opravdu tento rod v sobě tajemství nese. V roce 2008 se podařilo získat 6 mláďat ještěrek druhu L. smithii. Ještěrky, která zatím nemá české jméno, byly považovány za čistě pohlavně se rozmnožující. Prostě klasický scénář, setká se samec se samicí, proběhne páření a za nějakou dobu dojde ke kladení vajec a líhnutí mláďat. Nic, co by mělo překvapit. Jenže ze všech mláďat, které se dostaly do zajetí, kupodivu vyrostly samičky. A ty, aniž se kdy předtím setkaly se samcem, jenž v chovu prostě nebyl k dispozici, nakladly vejce. Ovšem překvapení přišlo ve chvíli, kdy se ukázalo, že část vyklubaných mláďat byli samci.

„Ti jsou v dospělosti snadno rozpoznatelní, protože mají vzhledem k tělu mohutnější hlavu, jsou celkově robustnější a ve zbytnělých vacích pod kloakou mají pářící orgán. Inspekcí a histologií gonád u několika jedinců bylo potvrzeno, že se nejedná ani o hermafrodity, ani o maskulinizované samice, ale že partenogeneticky vzniklí jedinci tohoto druhu mohou skutečně být jak samci, tak samice. To do té doby nebylo známo u žádného obratlovce,“ vysvětluje Lukáš Kubička v časopise Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Pokud se vydáte na cesty po Střední Americe, dost možná uvidíte tvora, jehož existence se rovná zázraku. Ovšem překvapením zdaleka nebyl konec. Následný výzkum potvrdil, že tito samci byli plodní. Na vysvětlení tohoto jevu čeští biologové dál pracují a to jak v laboratořích, tak v terénu a přítmí středoamerických pralesy.

Zdroje: Prirodovedci.cz, ABC