Šest rostlin, které nejspíš máte doma. Ale tohle o nich nevíte
Rostliny v bytě bereme jako běžnou součást interiéru. Jenže i ony mají svou minulost, často velmi exotickou. Běžná domácnost může mít v bytě zástupce z celého světa.
Aglaonema - klasická pokojová rostlina
Tato rostlina je zástupcem tropické Ameriky v českém bytě. A vůbec jí to nevadí. Divoce roste i kvete. Podlouhlé dvoubarevné listy rostou na krátké stopce. Květ je složen z palice, která je chráněna listenem (toulcem). Ovšem pozor! Plod obsahuje jedovatý šťavelan vápenatý, alkaloidy, saponiny a další látky, které rozhodně nejsou zdravé. Když ji umístíte do polostínu a budete rosit, máte téměř zaručeno, že se vám odmění bujným růstem. Běžně se množí oddenky, takže pokud si kus rostliny odloupnete, nejspíš vám zakoření. Pokud máte pocit, že jde o ideální rostlinu pro začátečníky, tak máte pravdu.
Zamia alias keják
Tuto rostlinu mají rády velké korporáty, které si ji nechávají umisťovat do svých někdy až nelidsky obřích kancelářských prostor. Mají to tam trochu polidštit. Pochází z jihovýchodu mexického státu Veracruz, takže není divu, že vypadá poněkud exoticky. Tato rostlina je jedním ze dvou druhů cykasů běžně dostupných v českých květinářstvích. Je také jedním z prvních česky pojmenovaných rostlin této skupiny. I české jméno je poněkud zvláštní – keják otrubnatý.
Podívejte se na pár pokojovek. Některé máte určitě doma.
Aby podivnostem nebylo konce, patří mezi cykasy, které jsou známé tuhými listy připomínajícími jehlice, ale tento druh je jasně „listnatý“. Pokud byste se ho chtěli pokusit opýlit přirozeným způsobem, musíte si pořídit nenápadně hnědého „nosatého“ brouka druhu Rhopalotria mollis. Tahle rostlina je taky panelákový otužilec, nepotřebuje vysokou vzdušnou vlhkost a v pohodě zvládá, když ji zapomenete zalít.
Saintpaulia alias africká fialka
Africká fialka nese svou domovinu ve svém zlidovělém jméně. Skutečně pochází z Afriky, konkrétně z Tanzanie a Jižní Afriky. K jejímu objevu došlo na svazích dnešní Tanzanie v roce 1892, odhadem bylo vyšlechtěno kolem 20 000 odrůd. Takže můžete mít doma sbírku saintpaulií, které kvetou čistě bíle, romanticky růžově, sytě modře a v celé řadě kombinací. Zároveň se mohou lišit i listem, od hladkých a chlupatých až po kadeřavé.
Jde o ideální rostlinu pro začátečníka, zvládne suchý vzduch panelákového bytu a listy bez problémů zakořeňují. Jediné pravidlo, které je dobré dodržet, je nezalévat ji přímo do květináče, ale do misky v níž květináč stojí. A kde přišla ke svému podivnému jménu?
Saintpaulie se přirozeně vyskytují na stinných místech lesa. Zpravidla rostou ve slabé vrstvě humusu jako přízemní bylinné patro nebo na mechem porostlých strmých útesech v blízkosti řek, potoků a vodopádů.
Michaela Kroupová, https://africanviolets.cz/
„Za oficiálního objevitele saintpaulií je považován baron Walter von Saint Paul-Illaire (1860-1940), německý koloniální úředník ve východní Africe. V roce 1892 se mu podařilo doručit životaschopné vzorky do Německa svému otci Ulrichovi, prezidentovi Německé dendrologické společnosti. Je vysoce pravděpodobné, že namísto živých rostlin poslal baron do Německa suché herbářové položky se zralými semeníky,“ píše na webu věnovanému těmto rostlinám Michaela Kroupová. Bohužel roku 2017 botanici přeřadili rod Saintpaulia, na který byli všichni navyklí, do rodu Streptocarus, čímž tahle historka se jménem německého barona vzala za své a časem úplně zmizí.
Hoya není voskovka
Hoja masitá (Hoya carnosa) je poměrně běžná kytka. Ovšem málokdo ví, že pochází z jižní Číny. A pokud chcete zjistit, jak skutečně voní, musíte si k ní přičichnout v noci, kdy vydává vůni. Každý kvítek bývá ozdobený kapkou nektaru (viz úvodní snímek), který je sladký. Rostlina roste velice rychle, má strategii liány, a tak je ideální ji poskytnout nějakou oporu.
Elegantní je, když se po ní vine do kruhu. Dosáhnout může délky až šesti metrů. Její tmavě zelené dužnaté listy jsou 5 – 8 cm dlouhé a 3 –4 cm široké, tuhé a lesknou se jako voskové. Odtud zřejmě pochází její lidové jméno voskovka. Stejné jméno, tentokrát nikoliv lidové, ale skutečné, nese jiný rod rostlin (Cerithe) a dokonce i hub (Hagrocybe). Hoja masitá se pod názvem perluha obecná objevila již ve starém českém herbáři z roku 1899, a to i přesto, že původně pochází z jihovýchodní Asie, Tchaj-wanu a Japonska.
Aloe
Aloe se dá shrnout jednoduše. Jde o sukulentní rostlinu s dužnatými přisedlými listy, tvořících tvar hvězdice, květy jsou bílé, žluté nebo načervenalé na stopce, okvětí trubkovité, plodem je tobolka. Pochází z Jižní Afriky. Protože je pravověrná Afričanka, tak miluje přímé slunce, a byť je sukulent, tak v letním období nešetřete na zálivce. Existují stovky druhů aloí, ustálený počet není, ale pohybuje se kolem 650. Ovšem Aloe vera, proslavená léčivka, je jen jedna.
Patří mezi druhy, které nejsou příliš citlivé a vydrží i mírně nešetrné a zapomnětlivé zacházení. Její český název aloe pravá používá málokdo. Je to jeden z mála případů, kdy se latinský název naprosto vžil. Jako léčivka je využívána po tisíciletí, nejstarší důkazy jsou z raného Egypta, z doby před 6000 lety. Gel z listů se využíval na spáleniny, vnitřní užití působilo jako projímadlo. Dnes ji najdete v krémech, šamponech i potravinových doplňcích.
Tradescantia zebrina alias voděnka či podeňka
České názvy mohou mást, ale pokud by vás skutečně zajímalo, jak se tato australská rostlina správně česky jmenuje, tak je to podeňka visutá. A opravdu vám z květináče bude visět. Ale nemusí se jednat o květináč, stačí zkumavka nebo vázička, protože roste i v čistě hydroponickém prostředí. Doopravdy jako z vody.
Jde o pokojovou rostlinu s dlouhými, plazivými stonky původem z Austrálie. Její listy rostou v páru a mají zašpičatělý tvar s podélným žilkováním. Možná jste se s ní setkali pod názvem „purpurové srdce“. Ideální je pro ni polostín, ale pokud je v příliš tmavém koutě, natahuje se za světlem. Roste rychle, takže pokud si chcete ozelenit nějaký kout, tohle je ideální volba.
