Od škůdce ke zvířeti roku
Není to tak dávno, kdy byl křeček polní (Cricetus cricetus) se svými nacpanými lícními torbami předobrazem podlého škůdce v zemědělství. Na polích se mu dařilo, byl proto po staletí pronásledován, huben a často i loven pro svou kožešinu. Dnes je však stále vzácnější, v roce 2020 byl dokonce Mezinárodním svazem ochrany přírody klasifikován jako kriticky ohrožený.
Mizí i jeho původní životní prostor a on se vydává do měst. Zdá se, že nejvíc se mu líbí v rakouské metropoli. Místní městská populace těchto hlodavců je největší v Evropě, proto je Vídeň někdy v žertu nazývána hlavním městem křečků. Vídeňané své křečky milují a pro rok 2024 byl křeček polní dokonce vyhlášen rakouským zvířetem roku.
Nejlépe je na hřbitově
Ve městě se křečci nejčastěji vyskytují tam, kde bývala zemědělská půda, v případě Vídně to jsou obvody 10, 11, 12 a 21, 22 a 23. Přizpůsobiví hlodavci zde kolonizují městskou zeleň, tedy parky, trávníky, hřiště a vůbec nejraději hřbitovy. Vídeňský centrální hřbitov má skoro dva a půl čtverečních kilometrů (což znamená, že je větší než Monako) a svůj poslední odpočinek zde našly přes 3 miliony lidí, kterým tu společnost dělají kromě jiných zvířat právě křečci polní.
Svému novému domovu se ochotně přizpůsobili, hřbitovní křečci oproti původním zvykům často při hledání potravy opouštějí své doupě i během dne. Té zde mají dostatek, stejně jako možností úkrytů. Obzvláště rádi mají zelené části rostlin, bobule a ovoce, nepohrdnou hmyzem a čas od času i dají trochu vosku ze svíček!
Žádný plyšák
Nemnoží se jako dřív
Křeček v přírodě
Výsledky výzkumů ukazují poměrně výrazné snížení reprodukční schopnosti samic z průměrného počtu 20 mláďat za rok ve dvacátém století na 5 až 6 mláďat k roku 2020. Příčina není jednoznačně jasná, na vině může být neustálé rozšiřování monokultur, rozvoj průmyslu, globální oteplování a světelné znečištění. Reálně hrozí, že křeček polní do 30 let vyhyne.
Na rozdíl od populárního domácího mazlíčka křečka zlatého, je křeček polní docela kus. Jeho zavalitější tělo má až 35 cm a vážit může až půl kilogramu. Má pestré zbarvení a praktické lícní torby, do kterých zvládne nacpat tolik nalezené potravy, že to odpovídá až čtvrtině jeho vlastní váhy. Tu si schovává ve spižírnách svých nor, jelikož v zimě hibernuje, tedy jednou za týden se vzbudí, nají se a pokračuje ve spánku. Přes svůj poměrně roztomilý vzhled a kulaťoučké tělíčko to není žádný pozitivně naladěný plyšák. Právě naopak, jsou to samotáři a když potkají některého ze sousedů na hřbitově, tak nejdou pro ránu daleko. O každodenních bitkách svědčí četné šrámy z boje, především roztřepané ušní boltce, podle kterých lze ty největší rváče dobře identifikovat.
Podívejte se na řádění křečků na hřbitově.
Vzhůru na hřbitov
Otevírací doba Centrálního hřbitova ve Vídni se různí podle sezóny, od dubna do září je otevřený od 7:00 do 19:00. Je to také roční období, kdy lze křečky polní dobře pozorovat, od října do března obvykle hibernují. Největší výskyt křečků je mezi bránou 2 a 3, u Parku míru a moci (Park der Ruhe und Kraft). Ideální je brána 2, u které je větší parkoviště, ale také nouzový východ, kterým lze bez problémů opustit hřbitov i po zavírací době. Vstup na hřbitov je zdarma, nabízejí také prohlídky s průvodcem a projížďky kočárem taženým koňmi. Velmi oblíbené jsou i fotokurzy zaměření přímo na fotografování křečků.
