Když 24letý Josef Vavroušek projíždí v Tatře 138 zpustošenou krajinou Afriky, změní to jeho dosavadní smýšlení o zacházení s přírodními zdroji. Od těch okamžiků už nikdy nepřestane bojovat za lepší zacházení s přírodou, která jej paradoxně o 27 let později připraví o život.
Z Prahy do Gabonu
Na studiích na ČVUT se věnoval ekonomice, díky čemuž se také k expedici Lambarené v roce 1968 dostal. Jejím cílem bylo dovézt do nemocnice Alberta Schweitzera v Gabonu léčivo z Československa, čehož výprava navzdory všem obtížím nakonec dosáhla. Ačkoliv cestovatelé mířili do Gabonu v zálivu na západním pobřeží, jejich cesta vedla přes východní část kontinentu, aby se vyhnuli cestování přes Saharu. Díky tomu se zastavili i u nejvyšší hory světadílu a několik z nich dokonce vrchol navštívilo.
Eva Vavroušková, manželka Josefa, vzpomíná na svého muže a jeho zálibu v horolozectví, při které se seznámili i rozloučili.
Léky doručovalo celkem 8 mužů, z nichž každý měl svou úlohu, Josef zde byl v pozici navigátora a mechanika. Dále se na cestu vydal její organizátor a lékař expedice Petr Bartůněk, psycholog výpravy Miloslav Topinka, hlavní řidič a rovněž mechanik Jiří Plaček, překladatel a tlumočník Luboš Kropáček, šéfkuchař a zásobovatel Klement Kunz a za zpravodajce to byli kameraman a fotograf Jiří Stöhr a novinář Petr Bárta, který své zážitky sepsal do knihy Tatra kolem světa.
Limity růstu i socialismu
Na konci šedesátých let vznikají pomalu první spolky ekologických aktivistů a na začátku let 70. je vydána jedna z nejvlivnějších knih o ekologii té doby Limity růstu. Ač je tento výtvor manželů Meadowsových, se kterými později Josef také spolupracoval, považován za kontroverzní, ovlivňuje celou generaci politiků a ekologů, stejně jako kanadská společnost Greenpeace. V roce 1972 se poprvé schází celý svět na diskuzi o životním prostředí (OSN, Stockholm). Přestože na českém území panoval opět tvrdý socialismus a totalita a zdroje západních médií byly omezeny, tyhle tři paprsky pronikají i na naše území a směřují i další kroky ekonoma a programátora Vavroušky.
Reforma OSN a lidských srdcí
Na konci 80. let stojí inženýr u vzniku Občanského fóra a začíná se angažovat do politiky, ačkoliv podle plánu Chartu 77 nepodepsal. „Byla domluva, že Pepa (Vavroušek) Chartu nepodepíše, ale že bude sbírat materiály, údaje a pracovat, dodávat informace,“ vzpomíná na tuhou normalizaci manželka Eva Vavroušková. Po revoluci získává post ministra životního prostředí a jeho boje o zlepšení životních podmínek může započít ve velkém. Například v roce 1991 následuje kroky OSN a v Dobříši nedaleko Prahy organizuje celoevropské setkání ministrů životního prostředí. Jako zástupce také vyráží do Ria de Janeira na setkání OSN, kde se snaží namotivovat národy nejen k reformě organizace, ale celého myšlení lidstva.
Nemáme šanci uvést myšlenku trvalé udržitelnosti v život bez podstatných změn v lidských hodnotách, v nichž posud až příliš často převládají egoismus a sobectví, plenění přírody a nabubřelé přeceňování našich vědomostí. Je třeba znovuobjevit hodnoty, jako je skromnost, altruismus, solidarita či ,úcta k životu‘, jak o ní hovoří Albert Schweitzer.
Josef Vavroušek
Na setkání také řekl: „Nemáme šanci uvést myšlenku trvalé udržitelnosti v život bez podstatných změn v lidských hodnotách, v nichž posud až příliš často převládají egoismus a sobectví, plenění přírody a nabubřelé přeceňování našich vědomostí. Je třeba znovuobjevit hodnoty, jako je skromnost, altruismus, solidarita či ,úcta k životu‘, jak o ní hovoří Albert Schweitzer. Musíme se rozvzpomenout, že lidé kdysi znali tajemství života v souladu s přírodou a že toto poznání je dosud v některých částech světa živé. Současně je zapotřebí, abychom analyzovali ohromné množství vědeckých poznatků, které lidstvo shromáždilo, a osvojili si obecná pravidla lidského chování slučitelná s udržitelnějšími a méně sobeckými způsoby života.“
Jeho život však netrval tak dlouho, jak by mohl. V roce 1995 i se svou dcerou tragicky zahynuli na horolezecké výpravě ve slovenských Tatrách. Dodnes si jej lidé ale připomínají cenou Josefa Vavrouška, která se uděluje za přínos v oblasti ekologie.
