Přesto, že zkušenost je to letitá, a neodradila mě od sbírání a konzumace hub, václavky od té doby do mého košíku nesmí.
Václavka obecná
Když už je najdete, najdete jich hodně. Rostou totiž v trsech a člověku je tak líto houby, které se dají sníst a příroda je nabízí „zdarma“, nevyužít. Přesně to se stalo i nám. U pařezů, což je oblíbené místo růstu václavek, jsme sebrali zhruba kilogramový trs, pokrájeli, rychle povařili a pustili se do primitivního houbového guláše. Byli jsme tři kluci „na vandru“ s potřebným vybavením, které obsahovalo i kotlík, koření a zápalky. Vodu dodal nedaleký potok a dřevo okolní les.
Chyba byla v délce vaření
„Z kulinářského hlediska je václavka obecná dobrou jedlou houbou, vyžaduje však delší tepelnou úpravu (alespoň 30 minut), protože obsahuje termolabilní látky, které mohou způsobit zažívací problémy,“ píše web myko.cz. Podstatná informace, totiž délka tepelného zpracování, která likviduje houbové toxiny ve václavkách, nám chyběla. Výsledek byl bolestivý.
První příznaky se projevily do hodiny po požití, ale nevypadaly nijak dramaticky. Těžko v žaludku se přičetlo na vrub houbám, které jako potravina nepatří zrovna k nejlehčím poživatinám. Následně se přidaly zesilující bolesti břicha, jdoucí až do křečí, zvracení a úporný průjem.
Podívejte se na časosběrné video růstu václavek.
Byli jsme v lese, jediná možnost bylo dojít k nejbližšímu trvale osídlenému obydlí, kterým byla hájovna. Nakonec nebylo potřeba. Co mohlo z těla odejít, to odešlo, a výsledkem byla nezapomenutelná zkušenost a silná dehydratace. Václavky už jsem předtím jedl, ovšem po řádné tepelné úpravě, kterou jsme tehdy brutálně podcenili. Podle mykoložky Terezy Tejklové jde o výbornou houbu do guláše a na naložení do sladkokyselého nálevu.
Václavky (Armillari)
Armillaria mellea
Název Armillaria pochází z latinského slova armillaria, které znamená náramek nebo nánožník a které se vztahuje k charakteristickému znaku většiny druhů václavek, širokému, vytrvalému, kůži podobnému prstenci připojenému k horní části třeně. Václavek u nás roste několik druhů, přičemž jeden z nich, václavka bažinná (Armillaria ectypa) rostoucí v rašeliništích je zákonem chráněná.
Pravidla pro sběr hub
Pravidla pro sběr hub k jídlu jsou extrémně jednoduchá. „Sbíráme jen ty druhy hub, které bezpečně známe a které mají dostatek znaků pro spolehlivé určení. Plodnice příliš mladé nebo pozměněné neobvyklými povětrnostními podmínkami nemusí mít všechny typické znaky vyvinuté a nejsou vhodné ke sběru pro kulinární účely. Za případný omyl se bohužel platí vysoká cena,“ udává mykologický web a naše „václavková“ zkušenost to jen dokládá.
Houbu jsme sice správně určili, ale nedočkavost a krátká tepelná úprava stála za zkušeností, kterou by si každý rád odpustil. V každém případě jsme doslali lekci, na kterou nikdo ze zúčastněných do smrti nezapomene.
