Určitě jste v minulosti slyšeli, že něco je suché na troud. Pokud v tom slyšíte i základ jména troudnatec, jste na správné cestě.
Troudnatec kopytovitý patří k hniložijným houbám. Toto až nechutné označení znamená, že ke svému vývoji potřebuje energii získanou z mrtvé organické hmoty rostlinného původu. Mrtvé dřevo dál rozkládá, takže jde o poměrně silně dřevokaznou houbu. Pokud uvidíte růst troudnatce na statných bucích, tak je jasné, že trámy z nich nebudou zrovna nejkvalitnější. Najít se dá jak na živých stromech, tak na padlých nebo pařezech.
Troudnatec kopytovitý je nejhojnější, ale zároveň nejškodlivější choroš horských bukových lesů
K. Balabán, F. Kotlaba: Atlas dřevokazných hub
Jeho mycelium, tedy to, co by laik označil za „kořínky“ proniká do dřeva stromů přes různá poranění a praskliny. Způsobuje hnilobu a riziko, že se stromu ulomí některá z větví. „Napadené dřevo se rozpadá v lupínky a vlákna a v konečném stádiu je úplně drobivé a bílé,“ píší K. Balabán a F. Kotlaba v Atlasu dřevokazných hub.
Boty a klobouky
Troudnatec kopytovitý byl historicky využíván jako materiál podobný kůži. Naši předkové z něj vyráběli různé předměty, včetně tašek, klobouků a dokonce i obuvi. Dnes se jeho využití vrací v designu, kde se používá jako ekologická alternativa k tradičním koženým výrobkům. Výroba je jednoduchá, ostatně celý postup vidíte na videu.
Podívejte se na výrobu klobouku z troudnatce.
Choroš poskytuje materiál velmi podobný kůži, jen k jeho získání a zpracování není potřeba nikoho zabíjet a nevyužívá se množství chemikálií.
Troudnatec potřebuje zabíjí dřevo
„Rezavě hnědý hubkovitý materiál, který lze z choroše získat, se stal už před několika tisíci lety ceněným a vyhledávaným materiálem. Byl například nalezen u 5 000 let starého zamrzlého muže, který tuto houbu zřejmě používal k rozdělání a udržování ohně, při první pomoci, jako repelent proti hmyzu nebo pro duchovní účely. Přibližně do roku 1950 hrál choroš stěžejní roli v lokální produkci na Valašsku či Chodsku, kde poslední řemeslníci vymřeli v 60.–80. letech 20. století. Šlo o jednu z nejdůležitějších surovin a hlavní artikl horalů, kteří bydleli v blízkosti lesů a živili se mimo jiné i jeho sběrem, zpracováním a prodejem,“ říká v rozhovoru pro Czech Design Tomáš Rachůnek, který v choroších vidí náhradu kůže.
Vnitřek troudnatce se pro svou schopnost absorbovat vlhkost používat podobným způsobem jako dnes vata. Kromě jiného patřil do dávné lékárničky jako prostředek pro zastavování krvácení. A nejen to. Známé je i využití coby zápalné hubky či ucpávek do střelných zbraní, doutnající se používal se při vykuřování včelích úlů. Dobře se v něm držel doutnající substrát, což byl pro naše předky skvělý, jednoduchý a efektivní způsob, jak přenášet oheň.
Kde roste
„Vyskytuje se od nížin až do hor. Nejvhodnější podmínky nachází v pahorkatinách. Roste v Severní Americe, na severu Afriky, v Asii, Japonsku a v celé Evropě. Ve střední Evropě roste hlavně na buku, v severní Evropě na břízách a v jižních částech Evropy na topolech,“ udává Správa NP Šumava.
