Není to tak dávno, co se na Šumavě konaly demonstrace, během kterých se environmentální aktivisté přivazovali ke stromům a Miloš Zeman na toto téma, rádoby vtipně, konstatoval cosi o „přeříznutí“ půvabných demonstrantek.
V pozadí, uvnitř stromů, mezitím byly tisíce lýkožroutů smrkových, kterým bylo jedno, co se kolem děje. Pro lesáky šlo o pohromu, kterou je třeba zničit, pro entomology o přirozeného obyvatele našich lesů, jemuž jsme nachystali prostřený stůl v podobě smrkové monokultury a on toho využil.
Kůrovec je brouk patřící mezi nosatce, což na první pohled vypadá poněkud nelogicky. Nosatec, který má dlouhý „nos“. „Není to žádný nos ve smyslu čichového orgánu; je to nebozízek, vrtáček, neboť na jeho konci jsou drobná, ale pevná kusadla, která dovedou provrtat tvrdou slupku takových plodů, jako je lískový oříšek, žalud či jedlý kaštan,“ vysvětluje Oldřich Nedvěd v časopise Vesmír. Jenže ten by kůrovcům v úzkých chodbičkách docela zavázel, tak došlo k radikálnímu zkrácení tohoto orgánu. Ale schopnost hlodat zůstala, ostatně důkazem jsou české názvy jako jádrohlod, korohlod nebo bělokaz.
Kůrovec a jeho život v detailu.
6 000 druhů kůrovců
Zatímco my máme kůrovce pevně spojeného s kalamitou lýkožrouta smrkového, jinde škodí například na kávě nebo avokádu. „Jedním z největších nepřátel Tvého ranního latté je maličký kůrovec. Patří do rodu korohlodů, ale kůra ho vůbec nezajímá, napadá pouze semena. Vyvinul se v horách Afriky, stejně jako kávovník, jeho živná rostlina. Tento brouček je tak malinký, že do jediného kávového zrnka se jich vejde celá rodina. Díky tomu ho nepozorní pěstitelé kávy rozšířili po celém světě,“ píše v knize věnované kůrovcům Jiří Hulcr. Jenže stejně tak, jako mu chutná káva, tak se jiný druh adaptoval na kůru korkovníků, což poškozuje vinaře, kteří potřebují dub korkový na své špunty a pěstitele korkovníků, kteří jim je dodávají.
Kde se stala chyba?
Kůrovci milují etanol
Kůrovce navrtané kanystry na benzín.
Některé druhy kůrovců milují vůni etanolu. Ten uvolňují některé stresované stromy, což kůrovce láká. Jenže občas se spletou a při hledání živin vyvrtávají díry do plastových nádob na benzín.
Zrdoj: Jiří Hulcr, Kůrovci
Celý vtip je v tom, že kůrovci jsou tady už od dob dinosaurů, možná i déle – záleží na tom, jakého dinosaura si jako měřítko vybereme. A po celé desítky milionů let tady koexistovali se svými živnými rostlinami v jisté, tu více, tu méně, rozkolísané přírodní rovnováze. Jenže pak přišel člověk a celý systém naboural. Třeba v Čechách tím, že lesníci ve velkém sázeli a mnohde stále sadí smrkové monokultury. Stromy rostou tak blízko sebe, že kůrovec nemá nejmenší problém přeletět z jednoho na druhý a s radostí využívá podmínek, které jsme mu připravili. A protože jsou podmínky, spolu s klimatickými změnami, které mu vyhovují, opravdu luxusní, odmění se několika generacemi ročně.
Ona zmiňovaná hustota stromů je důležitá, američtí lesníci zjistili, že kalamitě se dá snadno zabránit. Borovice, které byly ve velkém napadány, probrali a další generace sázeli dál od sebe. Stačilo málo a tamní kůrovci už mnohem hůř cíliti lákající feromony, které na větší vzdálenost rozředil vzduch. Brouka nevyhubili, jen omezili jeho počet a jím působené škody.
Až půjdete kolem kůrovcem, tedy v našem případě lýkožroutem, zničeného lesa, tak si vzpomeňte, že on je v tom nevinně. Hostinu mu nachystali lesáci minulého století a ona právě teď dozrála. A další už je zasazená.
