Jméno plemeni dala oblast Freiberge (Franche Montagnes), drsná náhorní plošina na jihozápadě švýcarského kantonu Jura s řídce osídlenými pruhy země, množstvím pastvin a jedlových a smrkových lesů. O menším koníkovi se někdy s humorem říká, že má v sobě tolik možností, jako známý švýcarský nůž.
Všestranný Švýcar
Tento robustní a kompaktně stavěný koník byl chován především jako pracovní kůň pro armádu a zemědělství. A pro stejnou práci je využíván dodnes. Vzhledově se jedná spíše o nenápadnou koňskou popelku. Menší silnější koník, s kohoutkovou výškou do 160 cm a krátkými zády. Díky malé výšce se hodí i pro děti, krátká záda mu naopak umožňují nosit bez problémů i těžká břemena, včetně dospělých, těžkých jezdců. S vlastní váhou do 600 kg jsou tito koně výrazně lehčí než těžcí chladnokrevníci a hodí se proto ideálně do horských oblastí Švýcarska.
Těžký chladnokrevník by na příkrých svazích měl problém udržet v rovnováze již jen své mohutné tělo, natož ještě náklad. Freiberští koně jsou na tažné koně relativně lehcí, proto nemají na svazích problém koordinovat své tělo a pohyb, ale i tahat náklad nebo pracovat na poli. Zároveň mají neuvěřitelně jistý krok a po kamenitých horských cestičkách šplhají jako kamzíci. Švýcaři jsou na své freibergery náležitě hrdí.
Jsou to nejen všestranní pracovní koně do každého terénu, ale současně také absolutně spolehlivá zvířata. Charakterní, učenliví a se silnou vazbou na člověka. Kromě služby v armádě a neocenitelné pomoci v horském zemědělství jsou dnes především vyhledávaní rekreační koně pro celou rodinu, ať již pod sedlo nebo do zápřahu.
Armádní kůň
Ještě počátkem tohoto století se vycházelo z toho, že v moderní armádě již koně nejsou potřeba. Ale všestranní freiberští koně mají oproti motorizovaným transportním prostředkům tolik výhod, že jsou pro švýcarskou armádu nadále nepostradatelní. Součástí trénu, jak se jmenuje koňská armádní jednotka, jsou nákladní soumaři a jízdní partola. Specialitou soumarů je nejen transport materiálu v těžce přístupném horském terénu, ale i odklízení trosek po polomech a lavinách. Skoro všichni koně švýcarské armády jsou Freibergeři.
Nákupní den je jednou ročně a všichni chovatelé koní se sjedou do Bernu, aby předvedli své koně armádní výkupní komisi. Starat se o všech 400 koní je ale finančně náročné i pro švýcarskou armádu, proto jsou koně po armádním výcviku prodáni soukromníkům. Když pak armáda koně potřebuje, soukromník ho odvede do služby, za kterou kůň dostává žold.
Rekord z nudy
Sympatický Švýcar Jérôme Voutaz je povoláním automechanik, který našel zalíbení ve spřežení, kde již řadu let patří k nejlepší světové špičce. Když se v době korony se zastavila závodní sezóna, tak dostal nápad, zapřáhnout najednou hned dvacet koní. „Šlo mi o to, dobře se pobavit, dát dohromady přátele, vytvořit něco jako závodní atmosféru a zůstat v této době bez závodů motivovaný,“ vysvětlil svou motivaci později v rozhovoru. Přípravy znamenaly nechat vyrobit opratě, protož od prvních koní ke kozlíku to bylo dobrých 27 metrů, všechny opratě pohromadě pak měly dohromady 350 metrů.
Podívejte se na švýcarské koně podrobněji.
Celé přípravy trvaly asi tři týdny, příprava koní a zapřahání na místě pak trvalo asi tři hodiny. Jérôme ale nechtěl jet jen rovně, naplánoval si trasu horským údolím o délce 23 kilometrů! „V některých zatáčkách do tvaru S jsem už nedohlédl na první pár koní, to jsem se musel spolehnout na svého bratrance ve čtyřkolce před spřežením, který mne navigoval do sluchátek,“ vysvětloval důmyslnou techniku jízdy Jérôme. Všech dvacet koní před vozem byly Freibergeři, někteří vlastí, jiné znal z tréningu a některé si prostě půjčil od přátel.
„Mají úžasný charakter a mohou být bez problémů zapřaháni i do velkých spřežení. Freibergeři jsou velmi polyvalentní, můžete s nimi bez problémů jeden týden startovat na mezinárodních závodech a týden nato je zapřáhnout před svatební kočár,“ chválil hrdě národní plemeno, se kterým se vlastně z nudy zapsal do dějin vozatajství.
