10 000 let stará dýně

Dýně není evropská, ale severoamerická záležitost. A podle Leslie Nema z Discover Magazine, jde o jednu z nejstarších zelenin, kterou temní indiáni zpracovávali. A to údajně už před 10 000 lety. Američané mají totiž problém v tom, že pod slovo dýně (pumpkin) označují celou řadu rostlin čeledi Cucurbita, což je tykev. Což o to, my taky rozlišujeme dýni na vaření či ozdobnou. A podobně jako Američani si pod slovem „dýně“ představíme velký dužnatý plod. Čím větší, tím lepší.

Dýně vážící 2 749 liber

Pokud chcete společnost ohromit, můžete dát k dobru historku o farmáři Travisi Giengerovi, kterému se urodila dýně o váze 2 749 liber. Číslo je to ohromující a obřím zůstane i po přepočtu na kilogramy – 1 247 kg. Něco takového bez pomoci traktoru ani nezvednete, ani nepřekulíte.

Předchozí světový rekord pro nejtěžší dýni vytvořil podle Guinessovy knihy rekordů pěstitel v Itálii, který v roce 2021 vypěstoval dýni o váze 2 702 liber (1 226 kg). Kam se hrabe dýně Jiřího Staňka z Horních Bludovic, o které psal Karvinský deník.

Začalo to v Mexiku

Dostupné odrůdy tykví rodu Cucurbita pocházejí z pěti nebo šesti blízce příbuzných divokých druhů. Každý z nich byl domestikován v jiné době – poprvé před téměř 10 000 lety v Mexiku – a přeměněn na barevné, hrbolaté a (co je nejdůležitější) jedlé plodiny. Jejich dlabání do rádoby hrůzostrašných tvarů přišlo mnohem později.

Nejedlé dýně

Divoké druhy dýní nemají obří plody, to by v přírodě nebylo příliš ekonomické. Běžně mají velikost baseballového míčku, jsou světle žluté a mají hladkou kůru. A co je potřeba zdůraznit, jsou také nepoživatelné. Divoké tykvovité obsahují vysoké hladiny hořké sloučeniny, která odhání škůdce a díky nimž je dužina nejen nechutné, ale jedovatá. V planě rostoucích tykvovitých jsou obvykle přítomny ve velkém množství. Mezi všemi rostlinami pěstovanými pro jedlé plody se dýně a tykve vyznačují nejdramatičtějším nárůstem velikosti plodů ve srovnání se svými planě rostoucími příbuznými.

Otravy tykvemi. Jedlými!

Cucurbitaciny, což jsou hořké látky z čeledi Cucurbitaceae, byly z dnes zemědělsky pěstovaných plodů odstraněny šlechtěním. Ale chybička s může vloudit. Evoluce nehledí na naše chutě. Jedna z laboratoří byla oslovena ohledně několika případů otravy lidí v průběhu jednoho roku při konzumaci komerčně vyráběných cuket (Cucurbita pepo) v Austrálii. Mezi charakteristické příznaky patřila hořká chuť v ústech, žaludeční křeče, průjem a příležitostně kolaps. V jednom případě poté, co pět osob zkonzumovalo přibližně po 700 g cukety během šesti hodin, dvě osoby zkolabovaly a ostatní trpěly silnými křečemi a průjmem.

Chcete mít vlastní dýně? Tak se podívejte, jak na to.

Zdroj: Youtube

Konzumace hořce chutnající cukety před nástupem příznaků svědčila o přítomnosti cucurbitacinů. Takže pokud narazíte na hořce chutnající cuketu nebo dýni, rozhodně ji vyhoďte. Možná si tím ušetříte velmi nepříjemný zážitek.

Dýně je plevel

Tvrzení z mezititulku zná každý, kdo vyhodil semena dýně na kompost a později ze stejného místa sklízí plody. Na sídlišti v Ústí nad Labem rostou dýně každoročně mezi paneláky, ale není to zrovna místo, kde by se dočkaly plné zralosti. Nicméně za rok se tam objeví znova. Pokud si vydlabete dýni a máte byť jen malý záhonek, rozhoďte tam semena. Pravděpodobnost, že se chytí, je poměrně vysoká.

Související články