Kdo se nepřizpůsobil, vyhynul.“ Tak zní velmi zjednodušeně a s velkou nadsázkou jedno z pravidel darwinistického vývoje. Dinosauři neměli čas na přizpůsobení, vyjma těch, kteří se změnili v ptáky. Zato píďalkovitý motýl drsnokřídlec březový to stihl. Jde o bělavě až šedě zbarveného motýla, který žije i v tak velkých městech jako je Londýn. V průběhu 19. a 20. století šlo o extrémně industrializované město trápené smogem. Velký smog, který zasáhl Londýn 5. prosince 1952 a trval do 9. prosince 1952, měl na svědomí smrt přibližně 12 000 obyvatel.

Zmizely lišejníky

Není divu, že v podobném ovzduší se přestalo dařit lišejníkům, které na kůře stromů odumíraly ve velkém. Zároveň tmavla kůra stromů. Prostě a jednoduše byla špinavá díky ulpívaným sazím. A to byl problém pro motýly. Jejich zbarvení je totiž před ptačími predátory maskovalo mezi lišejníky a na světlé kůře, jenže najednou doslova svítili a pro ptačí lovce se stali přímou výzvou k lovu.

Podívejte se, jak drsnokřídelc březový vypadá.

Zdroj: Youtube

Během průmyslové revoluce se objevily u řady nočních motýlů s kryptickým zbarvením, připomínajícím světlou kůru listnatých stromů, melanické formy, které lépe splynuly se silně znečištěným prostředím a byly tak méně nápadné pro ptačí predátory. Učebnicovým příkladem této rychlé evoluční odpovědi na drastické změny životního prostředí se stal drsnokřídlec březový (Biston betularia), motýl z čeledi píďalkovitých (Geometridae). Ačkoliv výzkumu genetické podstaty jeho melanické formy carbonaria byla věnována velká pozornost a mezi genetiky a evolučními biology se stala „celebritou“, podařilo se pouze zjistit, že je řízena dominantní mutací neznámého genu,“ píší odborníci z Biologického centra Akademie věd.

Drsnokřídlec březový

Motýl se vyskytuje v Evropě až do oblastí střední Skandinávie a jižního Finska, v Asii až k Japonsku od nížin až po podhůří hor. Obývá světlé listnaté lesy, vřesoviště, oblasti lužních lesů a pobřežních vod, ale přizpůsobil se také zahradám či stromořadím. Vyskytuje se ve dvou generacích v nížinách v období mezi květnem až červencem, kdežto ve vyšších nadmořských výškách se objevuje pouze jedna generace aktivní mezi červnem až červencem. Zdroj wikipedie

Ke slovu přišla muzea

Aby bylo možno sledovat, jak evoluce „zařídila“ změnu zbarvení, bylo potřeba odebrat DNA jak světlé formy (typica), tak tmavé (carbonaria) a porovnat genom. Naštěstí v muzejních sbírkách obě formy byly. Ukázalo se, že život zachraňující změna se skutečně propsala do genů, a tím se stala součástí genomu, který se předává mezi generacemi. Ukázková práce evoluce v přímém přenosu

Výsledky uveřejněné v časopise Science tedy dokazují, že forma carbonaria vznikla nově jedinou relativně nedávnou mutační událostí v Anglii a je řízena novým, dosud neznámým melanickým genem, lokalizovaným v malé oblasti chromosomu 17. Tato oblast se shoduje s genomovou oblastí jiných motýlů, kde jsou dle současných studií lokalizovány hlavní regulační geny vzoru křídel motýlů,“ vysvětlují biologové. Pro lidi je to ukázka, že příroda si umí poradit i v situacích, které by člověka stály život.

Zdroje: Biologické centrum Akademie věd,