„Roku 1990 zastavila výprava Queenslandského muzea z neodkladných důvod na dálnici č. 83 a jeden z členů při tom málem rozšlápl postarší kadáver tohoto druhu, který se vmžiku stal ceněným 22. exemplářem ve světových sbírkách, jmenovitě ve sbírce právě Queenslandského muzea. Roku 2005 pozorovala dvojice ornitologů tři jedince na severu Austrálie v místech plánovaných železo-rudných dolů.“ Tak popisuje populárně naučný server biolib.cz událost, která změnila osud papouška. Podle mnohých byl papušek na okraji vyhynutí a někteří z vědců se dokonce domnívali, že osudnou hranu překročil.
Papoušek noční nevyhynul
Skutečně byla část vědecké komunity přesvědčená, že papoušek, podobně jako tisíce jiných druhů, vyhynul. Tentokrát se nespekulovalo o lidském přičinění. Na papouška se nepořádaly lovy jako na holuba stěhovavého, ani se nestal cílem pašeráků se zvířaty. Jeho noční aktivita mu pomáhala unikat pozornosti. „ V roce 2013 vzniklo pár fotografií živých ptáků a v jihozápadním Queenslandu byla objevena populace, kterou vědci mohli začít zkoumat. To však ani zdaleka neznamená, že by papoušci noční nějak vzkvétali. Spíš naopak. Velikost jejich celkové populace vědci odhadují na pouhých 50 až 250 dospělých jedinců!“ To napsala Martina Ležáková v roce 2020 v časopise ABC. Jenže od té doby došlo k radikální změně.
Až 50 papoušků nočních (Pezoporus occidentalis) přežívá v nově objevené kolonii v odlehlé oblasti Západní Austrálie, což je více než zdvojnásobení spodní hranice odhadů populace. Tento objev radikálně zvyšuje šance na jeho přežití.
Kolonie naznačuje, že mohou existovat ještě další, dosud neobjevení jedinci. Přesto druh zůstává kriticky ohroženým. Vědci instalovali do lokalit, kde by se mohli vyskytovat akustické záznamníky a skutečně se povedlo nahrát jejich hlasy.
Záhada evoluce
Zvláštní je, že papoušek s noční aktivitou nemá nějak extrémně vyvinuté noční vidění. Vidí ve tmě stejně, tedy stejně špatně, jako ostatní denní druhy papoušků. U nočních tvorů jsou vyvinuty velké oči (pokud se neorientují jinými smysly, jako například netopýři). To proto, aby se zachytilo co největší množství fotonů. Podle studie, která vyšla v prestižním magazínu Nature není papoušek noční z hlediska vidění lépe přizpůsobený než denní druhy.
„Osvojení si nočního životního stylu je obecně spojeno s podstatnými změnami v morfologii očí a mozku u ptáků. U některých druhů, jako jsou sovy a noční můry, se oko zvětší, anatomie sítnice se změní, aby zachytila co nejvíce fotonů, a rozšíří se oblasti zpracování zraku v mozku“ píše skupina sedmi vědců podílejících se na studii. Žádné takovéto přizpůsobení a zvýhodnění papoušek noční nemá. Zůstává tak vlastně evoluční záhadou.
Papoušek noční žije!
Jedno z ohrožení může přijít i ze strany zavlečených koček. Papoušek totiž hnízdí na zemi a není zrovna obratným letcem, takže je snadným cílem predátorů. Běžná kočka, která je proslavená jako ptačí likvidátor, by s ním neměla žádnou práci.
