Jak kvalitní „kouřová“ skotská whisky, tak irská whiskey, potřebují ke své přípravě rašelinu. Na jednu stranu se jedná o poněkud netradiční těžební prostory, kde se rašelina skutečně těží, čímž se daný prostor z přírodovědeckého hlediska zásadním způsobem devastuje, a na druhou stranu jde v případě netěžených rašelinišť o unikátní ekosystémy s celou řadou vzácných rostlin. Včetně masožravek. „Asi jednu sedminu Irska tvoří rašeliniště, zhruba 1 200 000 ha, ať už ve formě pokryvného rašeliniště nebo vrchoviště,“ píše Christopher Somerville ve svém Velkém průvodci Irskem.
Skokan a rašeliník Girgensohnův
Kde se berou
„V Irsku jsou pro růst rašelinišť ideální podmínky. Na konci doby ledové vyryly ustupující ledovce ve skále prohlubeniny a pokryly je nepropustnými jíly. V následujícím deštivém klimatu se vytvořila jezera a postupně se zaplňovala vegetací, která se však ve spodním kyselém prostředí nemohla rozkládat. Začala se vytvářet rašelina,“ vysvětluje Somerville. Rašeliník je úžasný svou schopností zadržovat vodu. Podle druhu může ve formě vody zadržet až dvacetinásobek své vlastní hmotnosti. To v praxi znamená relativně vysokou vzdušnou vlhkost rašelinišť a specifickou flóru a faunu.
Kouřová whiskey
Vytěžená a usušená rašelina výborně hoří, což objevili i pradávní obyvatelé Irska, kteří ji používali jako topivo. Ovšem celosvětovou známost získala poté, co začala dodávat „kouřovou“ příchuť zejména single malt (jednodruhovým) druhům místních whiskey. Nejedná se o gramatickou chybu, irský nápoj se na rozdíl od skotského skutečně píše whiskey a nikoliv whisky. A slad pro whisky i whiskey se suší právě v rašelinném kouři.
Plundrování rašelinišť
Rašeliník
rašeliník třásnitý (Sphagnum fibriatum)
Rašeliník je botanický rod mechů čítající 150–350 druhů, rostoucích převážně na rašeliništích. Ta v celkovém součtu pokrývají zhruba 1 % zemské souše. V Evropě se vyskytuje přibližně 54 druhů rašeliníků, u nás jich roste přes třicet.
Rašeliniště se považovala za téměř nevyčerpatelný zdroj, takže polostátní irská společnost, založená v roce 1946, se pustila do těžby, která se bez nadsázky dá nazvat plundrováním. Šlo o mechanizovanou těžbu. Rašelina se používala nejen na topení v domácnostech v podobě briket, ale šlo i o zdroj energie pro elektrárny (byť zdaleka není tak výhřevná jako uhlí) nebo se vytěžený materiál používal pro zahrádky. Rašeliniště se tehdejší optikou brala jako neproduktivní až bezcenná území. Teprve později se ochraně přírody podařilo masivní těžbu zastavit. V roce 2015 společnost oznámila, že těžba rašeliny pro výrobu energie má být „ukončena“ do roku 2030, kdy společnost dokončí přechod na nové udržitelné podniky rozmístěné po jejích rašeliništích a pozemcích.
Podívejte se, jak se těží irská rašelina.
Díky nepřítomnosti kyslíku dokáže rašeliniště uchovávat i organické látky beze změny po staletí. Toho využívají archeologové. Například tzv. Cashelský muž, mumie vytažená z irského rašeliniště nedaleko města Cashel, se datuje do doby bronzové. Tělo mladého muže ve věku 20 – 25 let se v rašelině perfektně zachovalo po dobu více než 4 000 let. Pokud se vydáte do Irska, rašeliniště rozhodně neminete. Jejich závan ucítíte ve whiskey, jejich krásu můžete obdivovat v přírodě a dost možná, že si odvezete suvenýr v podobě malé rašelinné cihličky.
Zdroje: Ch. Somerville: Irsko, Wesley Johanson – Irosh Peatbog, Rte.ie, Cashel Man,
