Existuje dobrá a špatná zpráva. Ta dobrá je, že proti opičím neštovicím existuje očkování. Ta špatná je, že virus opičích neštovic neustále mutuje.

Nejprve ta dobrá

Fakultní nemocnice v Brně píše, že vakcína Jynneos, která se používá jako očkování proti opičím neštovicím, je tzv. živá vakcína. Na rozdíl například od vakcíny na choleru, která se pije, se aplikuje injekčně. Její použití je možné na základě předchozího vyhodnocení míry rizika nákazy a přínosů podání u osob ve věku od 18 let, které náleží do některé z ohrožených skupin.

Pozor na sexuální pracovnice

Kromě laboratorních pracovníků určených pro zpracování vzorků od pacientů s podezřením na opičí neštovice a pracující s orthopoxviry a dalšími zdravotníky, kteří jsou v kontaktu s pacienty s opičími neštovicemi, tam spadají i osoby mající sex s více sexuálními partnery, včetně osob poskytujících sexuální služby.

Špatná zpráva - mutace

Nová varianta mpox zvaná clade Ib, která se vloni objevila v Demokratické republice Kongo, se nyní rozšířila do několika sousedních zemí. Dokonce i tak odlehlé země, jako je Švédsko a Thajsko, zaznamenaly na svém území po jednom případu u osob, které z této oblasti přicestovaly. „Nemoc byla poprvé popsána v roce 1958, kdy se v koloniích opic chovaných pro výzkum objevily dvě ohniska onemocnění podobného neštovicím; odtud pochází i název opičí neštovice,“ udává Národní zdravotnický informační portál. Nově se má tento termín opustit a začít používat označení mpox, podobně jako „čínské chřipce“ se začalo říkat covid.

Příznaky

Opičí neštovice začínají horečkou, zimnicí, bolestmi hlavy, svalů, zad a vyčerpáním a dochází ke zduření lymfatických uzlin. Během 1 až 3 dnů (někdy i déle) po nástupu horečky se u pacienta objeví typická vyrážka (neštovice), která často začíná na obličeji a poté se šíří na další části těla,“ informují zdravotníci veřejnost.

Co je to zoonóza

Mluví-li se o zoonózách, jsou tím myšlena infekční onemocnění, jejichž zdrojem je zvíře. Zvířata mohou a nemusí být zoonózou postižena, nemusí mít symptomy nemoci a na první pohled nejsou nemocná. Často jsou jen nositelem mikroorganismu, kterého mohou přenést na člověka. K tomu může dojít během pobytu v přírodě, stykem s nakaženým či uhynulým zvířetem nebo jeho částmi (kožešiny, výkaly). Typickým příkladem onemocnění, které se ze zvířete přeneslo na člověka je například vzteklina (virus), tularémie (bakterie Francisella tularensis), lymská borelióza (bakterie rodu Borrelia) či toxoplazmóza (jednobuněčný parazit Toxoplasma gondii). Je celá řada nových infekčních onemocnění se zvířecím hostitelem, které se teprve nedávno objevilo i u lidí (hantavirus, virus Ebola, Nipah virus, SARS, MERS, SARS-CoV-2).

Nepanikařit

Díky smrtelným zkušenostem s onemocněním covid19 máme z neznámých virových onemocnění, zejména z těch přenosných ze zvířat, respekt. Jenže opičí neštovice nejsou ani neznámé, ani tak nebezpečné. Nemají tak velkou smrtnost a dá se jim předcházet, mimo jiné nerizikovým sexuálním chováním. Onemocnění obvykle trvá 2–4 týdny a většina lidí se uzdraví. Studie z Afriky prokázaly relativně malou smrtnost pohybující se kolem 3,6 %. Výhodou je očkování proti pravým neštovicím, u neočkovaných osob může smrtnost dosahovat až 10 %. Podle epidemiologa Romana Chlíbka ale mohou být nové mutace nebezpečnější.

Takže chystáte-li se do Afriky, buďte opatrní. Jak vůči zvířatům, tak vůči lidem. Levný sex by vás totiž mohl vyjít draho.

Související články