Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) je bylinou světlých lesů. Ve stínu listnatých stromů se schovává před sluncem. Své užití mělo ve středověkém travičství i léčitelství a její jméno se najde i v kultovním díle Williama Shakespeara. Jeho milovníci zaznamenali, že v Romeovi a Julii hraje jednu z vedlejších postav Paris, jenž byl Juliin nápadník. Spekuluje se, že jde o narážku na Parida z řecké mytologie, jenž měl rozsoudit spor tří bohyň, která z nich je nejkrásnější. Jenže latinský název není odvozen ani od Parida, ani od Paříže, ale z latinského pars , což znamená „rovný“.

Podívejte se na vraní oko v plodném věku. Dítě si ho může splést s nějakou jedlou bobulí.

Zdroj: Youtube

Jméno odkazuje na vzpřímený stonek a čtyři proti sobě symetricky (tedy rovně) stojící listy. Ve středověké symbolice listy do kříže mohly symbolizovat Kristovo utrpení na kříži. Údajně jedním ze zvyků středověké Anglie bylo umisťovat na jaře kvetoucí vraní oko do klobouků, kapucí nebo peněženek jako kouzlo pro štěstí v lásce, přičemž zdůrazňuje, jak rychle taková láska mizí. Asi jako peníze z peněženky.

Jedovatá léčivka

Vraní oko je nebezpečné zejména tím, že plody připomínají borůvky, byť rostou jen jednotlivě a nikoliv blízko u sebe. Nicméně velikost i barva je podobná a u dítěte může dojít k záměně. Jenže jakmile někdo ochutná, už se tráví. Otrava má obvyklé projevy, zvracení, průjem a k tomu zúžené zornice. Rychlou pomocí je výplach žaludku. Toxiny (saponiny) se zřejmě vyvinuly jako obrana před spásáním býložravci. Jelení zvěř se vranímu oku vyhýbá, neboť krom toxických účinků má i odpornou chuť.

Zdroje: Botany.cz, květena ČR