Žijí v čistých potocích, filtrují vodu, přičemž se živí mikroskopickými organismy a organickými částicemi. Samice uvolňuje larvy zvané glochidia, které se přichytí na žábry ryb. Po několika týdnech se uvolní a usadí se na dně, kde se vyvinou v dospělé jedince. Nic vám to neříká? Možná proto, že jsem vynechal podstatný detail. Umí vyrábět perly.
Mnohem známější, než sladkovodní perlorodky jsou jejich mořské příbuzné. O japonských lovkyních perel jsme už v minulosti psali, nyní se pojďme podívat na české perly a jejich producentky.
Škeble s perlou
Perlorodky jsou dlouhověké, bez problémů přežijí i člověka. Některé se mohou dožít i 140 let.
V Malši perlorodky přirozeně přežívají. V minulosti tady dokonce probíhalo zpracování jimi vytvořených perel. Nedávno populaci posílilo šest stovek pěliletých jedinců, kteří byli vypuštěni z polopřirozeného chovu.
Podívejte se na perlorodku podrobně.
„Mladí jedinci nepřežijí první roky života v poškozeném prostředí našich řek. Polopřirozeným odchovem v klíckách jim dokážeme pomoci první roky života překonat. Zároveň se ale v povodí potoků musí šetrně hospodařit, protože splachy z luk a lesů mají na přežívání perlorodek podstatný vliv,“ vysvětluje na stránkách magazínu Ekolist ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny František Pelc.
Mladé perlorodky v Malši
Perlorodky jsou kriticky ohrožené, protože kromě čistých vod a prostředí potřebují i pstruhy, na kterých zhruba devět měsíců parazitují. „Je to jeden z nejnáročnějších živočichů na čistotu vody. Je jen několik řek, ve kterých perlorodka přežívá,“ vysvětluje v Českém rozhlase hydrobioložka Eva Zelenková. Malše je jednou ze zmiňovaných řek, kde perlorodky žijí. Další je třeba Blanice nebo horní tok Teplé Vltavy. Ovšem najít je vyžaduje obrovský kus štěstí. Správa Národního parku Šumava se snaží o návrat perlorodek.
Perla z písku
Zdaleka ne každá perlorodka obsahuje perlu. Navzdory svému názvu perlorodky perly nerodí. Naopak, jde o cizorodý materiál, často zrnko písku, které se dostane coby nečistota do živočicha. Ten ho pomalu začne obalovat perletí, aby zabránil poškrábání a zranění. Vznik perly trvá roky. Václav Dyk a Josef R. Vilímek v knize České perly udávají, že perly o průměru 3,5 – 5,1 mm s váhou 0,0512 až 0,1135 g byly 20 – 26 let staré.
Ve své době se dokonce provozovalo pytláctví perlorodek, podobně, jako se provozovalo pytláctví ryb. A trestalo se vězením či dokonce trestem smrti. Jezuité například vysazovali a ochraňovali perlorodky na řece Otavě. O proslulosti českých perel se zmiňoval i Bohuslav Balbín, český literát a historik, střediskem obchodu s českými perlami byl například Český Krumlov.
Jenže lidé odhalili způsob vzniku perly a začali jej využívat. Zanášeli do vylovených perlorodek nečistoty a doufali ve vznik vzácného materiálu, který se dal prodat a využít nejen ve šperkařství. Například se věřilo, že pití rozdrcených perel zajišťuje dlouhověkost, ovšem mohlo zajistit i zánět slepého střeva.
