Hvaldimir se objevil poprvé v dubnu 2019 na severu Norska v oblasti Finnmark, asi 300km od rusko-norské námořní hranice. Byl krotký a snažil se drbáním o loď zbavit prazvláštního postroje, který asi sloužil jako držák na kameru. Na přezce postroje byl nápis Equipment St. Petersburg v angličtině, kytovec se velmi zajímal o lidi a reagoval na signály rukou. Na základě těchto poznatků se předpokládá, že dorazil do Norska přechodem z ruských vod, kde byl držen v zajetí.
Nechybí vám běluha?
Záhada jeho původu nebyla nikdy vyřešena, i když teorií bylo hned několik. Jelikož se ke krotké a cvičené běluze nikdo nehlásil, objevila se v médiích myšlenka, že jde o uprchlého „ruského špiona“. Mladý a podvyživený samec dostal jméno Hvaldimir, vzniklé složením norského hval tedy velryba a Vladimír podle křestního jména prezidenta Putina. A na náklady obce Hammerfest, kde by prvně objeven, také pravidelnou stravu.
Nejisté přežití
Od samého počátku bylo zásadní otázkou, zda bude Hvaldimir schopný obstát na svobodě. Měl rád lidi a předváděl různé triky a kousky, ale s lovením mu to moc nešlo. Po třech měsících krmení byl zase fit a vydal se na toulky. Postupně se ukazoval podél celého pobřeží Norska a zjevně se starat sám o sebe naučil, nejčastěji lovil v blízkosti lososích farem.
Nebezpečná náklonost
Opakovaně se přibližoval k lidem a lodím, zvlášť ho přitahovaly katamarány. Bohužel taková blízkost k lidem může být i nebezpečná, několikrát byl zraněn rybářskými háčky nebo lodními motory. Ze všech zranění se ale dokázal nejen uzdravit a podle všeho i poučit, docházelo k nim jen ze začátku jeho norského pobytu, pak už si dával lepší pozor.
Miláček národa
Sympatický kytovec s pohnutým osudem se téměř okamžitě stala miláčkem médií a všech obyvatel Norska. Hvaldimira znal každý, lidé se na něj přijížděli dívat z daleka a ochotně hlásili každý jeho výskyt. Nelibě nesli, když odplul do Švédska, ale s o to větším nadšením slavili návrat ztraceného syna zpět do norských vod.
Podívejte se, jak ruská běluha zlobí racka.
Kolik ochrany potřebuje?
Od počátku jeho radosti i strasti provázeli dobrovolníci. Jako první vznikala nezisková organizace One Whale (jedna velryba), jejíž zakladatelka, filmařka Regina Crosby Haug si myslela, že život Hvaldimira není dostatečně bezpečný, měl by žít v rezervaci a mít kontakt se svými druhy. Nápad uzavřít pro něj jeden z fjordů neprošel na úřadech, stejně jako jeho přestěhování na Špicberky, nakonec ale dostala zelenou pro transport Hvaldimira zpět do oblasti Finnmark.
Odpůrci stěhování
Část sdružení ale tento názor nesdílela a jejich odtržením vznikla kolem mořského biologa Sebastiana Stranda druhá organizace Marine Mind, sdružující také velký počet zahraničních vědců. Jejich cílem byla především vědecká páce, monitorování pohybu Vladimira a edukace veřejnosti. Byli zásadně proti zavírání běluhy kamkoliv, pět úspěšných let na svobodě podle nich dokazuje, že je životaschopný a spokojený a nucený přesun by znamenal pouze velký, a především zbytečný stres. Proti stěhování kytovce se postavil i Norský rybářský úřad.
Nečekaná smrt
Nyní již jsou všechny spory bezpředmětné, jak uvedla norská veřejnoprávní televize NRK, v sobotu 31.8.2024 bylo nalezeno tělo velryby plovoucí v zátoce Risavika v jižním Norsku. Nálezci, dva rybáři tělo oblíbené běluhy dopravili do přístavu, kde bylo vyzvednuto z vody jeřábem a čeká ho pitva. Příčina úhynu zatím není jasná, na zvířeti nebyla vidět žádná vážná vnější zranění.
Sebastian Strand z Marine Mind, který sledoval Hvaldimirova dobrodružství poslední tři roky uvedl, že byl náhlou smrtí velryby hluboce zasažen. „Je to naprosto strašné," řekl Strand. „V pátek byl ještě v dobrém stavu, musíme zjistit, co se tu mohlo stát.“ Zpráva o smrti milované velryby byla v norském zpravodajství o víkendu hned druhou zprávou za královskou svatbou norské princezny a samozvaného šamana.
