Bulvár miluje bizarnosti všeho druhu, ale tentokrát na první pohled romantický snímek labutí plovoucích na jezeru Swag otištěný v britském Mail on Sunday nesl zajímavé poselství. Voda jezera ve střední Anglii posloužila jako vývojka pro vyvolání fotografického filmu. Místní přitom považovali jezero jen za mírně znečištěné a nazývali ho Labutím. Nejen pro desítky párů labutí, které se tu v minulosti vyskytovaly, ale i pro zvukovou podobnost jména jezera (Swag) s anglickým označením pro labuť (swan).

Svědectví zpravodaje BBC

Zprávy na neděli, tedy nedělník, jsou britské bulvární noviny. Už ze samotné podstaty je dobré být velmi opatrný na zprávy, které podobný typ tiskovin uveřejňuje. Když v roce 1990 tehdejší zpravodaj BBC v Londýně Karel Kyncl zaznamenal zprávu uveřejněnou v Mail on Sunday, nechtěl jí uvěřit. „Čistá“ jezerní voda jako vývojka? Pokud jste někdy vyvolávali fotky, tak víte, že je nutná chemická vývojka a následně ustalovač. Obyčejná voda procesu nijak nepomůže.

Přeexponovaný film

Jak celý proces probíhal? Karel Kyncl ho popsal v jedné z reportáží, která následně vyšla v knize Moje Británie. „Britský fotograf použil kazety černobílého filmu o citlivosti 400 ASA, kameru nastavil na 100 ASA a snímky přeexponoval. Jako vývojky pak použil pět litrů jezerní vody, kterou ohřál na 20 – 24 stupňů Celsia. Film vložil do vyvolávacího tanku a zalil ohřátou jezerní vodou. Vždy po deseti minutách tankem zatřásl a vždy po třech hodinách vodu vyměnil,“ vysvětloval českým posluchačům britský zpravodaj. Nakonec se filmy skutečně podařilo vyvolat, což vlastně vůbec nebyla dobrá zpráva.

Z průmyslového odpadu se do jezerní vody dostala chemikálie zvaná hydrochinon, které se normálně používá jako součást vývojky, ale která se rovněž vyskytuje v motorové naftě. A patrně ještě nějaké jiné svinstvo, které má kovovou bázi a může působit jako katalyzátor,“ dodal Kyncl.

Staré, ale stále platné


Reportáž Karla Kyncla je datována na 8. prosince 1990. O 24 let později se o jezeře Swag v materiálu Atlas Quarry Recordon Land Extension Landscape and Visual Impact Assessment píše, že „ekologická hodnota lokality je nejistá“. Tento eufemismus nejspíš naznačuje, že možná došlo k posunu v čistotě vody, takže jako fotografická vývojka už fungovat nebude, ale lidově řečeno, stále to nebude žádná sláva. Přitom Britové i Skotové jsou na mnohá z jezer hrdí. Ti první nedají dopustit na „jezerní“ národní park Lake District, jež je největším národním parkem Spojeného království, ti druzí zase na celosvětově známé jezero Loch Ness. Na obou lokalitách labutě najdete běžně. Na jezeru Swan jen výjimečně.

Zdroj: Youtube


Od 90. let rozhodně otázky ekologie povýšily na britském žebříčku priorit, nicméně příběh vyvolaných fotografií může sloužit jako zdvižený prst. I u nás máme podobné příklady vodních ploch, jejichž voda byla spíš smrtící emulzí chemických látek než místem pro hnízdění vodních ptáků. Namátkou stačí vzpomenou na jedovaté laguny odpadních vod na Ostravsku. Srovnání Ostravy a okolí jezera Swag není úplně od věci. Pohled na mapu odhalí v bezprostřední blízkosti jezera povrchové lomy i továrny okolo. Dobrý konec se nekoná. Fotky v jezeře už asi nevyvoláte, ale vyhledávaný cíl turistických výletů se taky neproměnilo.

Zdroj: Kyncl K.: Moje Británie