Epidemie dobytčího moru v Africe přišla nečekaně. Ovšem důsledky se daly předpokládat. Hlad, smrt a politické nepokoje.

Nejdříve skryté šíření, pak hromady mrtvol

Migrující stáda dobytka, dlouhá inkubační doba a opožděné příznaky znamenaly, že k šíření došlo dříve, než se nemoc masivně projevila. Její postup tak vlastně ze začátku probíhal skrytě. „V roce 1896 zničil dobytčí mor, který byl do Afriky zavlečen z Asie, desetitisíce buvolů. Buvoli vyhynuli v celých oblastech a jejich stavy poklesly o více než 90 %,“ napsal Josef Vágner v jedné ze svých knih o Africe.

Původcem tohoto vysoce nakažlivého onemocnění byl virus ze skupiny Morbillivirus. Ačkoli se zpočátku zaměřoval na lymfatický a dýchací systém, viriony byly přítomny ve všech tělesných tekutinách, takže byl snadno přenosný slinami či močí.

Riziková napajedla

Roku 1896 nastalo nebývalé sucho, díky kterému vyschla část napajedel. Ta, co zbyla, sloužila jak divoké, tak domestikované zvěři včetně dobytka. Právě jejich vzájemný styk přispěl k bleskovému šíření smrtelné nemoci. Tři říční napajedla navštěvovalo obrovské množství dobytka. Každé z nich poskytovalo vodu přes 12 000 zvířat. Je jasné, že při takovéto koncentraci bylo šíření extrémně rychlé.

Mor jako záminka povstání

I když název dobytčí mor evokuje jako cílový organismus tury, byla nemoc vysoce nakažlivá i pro další druhy volně žijících živočichů, včetně žiraf, buvolů, prasat bradavičnatých a antilop, jako jsou kudu a pakoně.

Šíření moru skotu provázela všeobecná podezřívavost a fámy. Někteří Evropané se domnívali, že nemoc šíří Afričané, zatímco mnozí Afričané byli přesvědčeni, že mor je produktem zlovůle bílého člověka. „V Basutolandu a Východním Griqualandu se však objevili místní vůdci, kteří byli ochotni využít stížností a pověstí plynoucích z moru skotu k pokusům o mobilizaci pro širší cíl, kterým bylo povstání. Ztráta velkého množství dobytka způsobila v afrických komunitách značné sociální a ekonomické potíže. V ekonomice závislé na rozsáhlém využívání volského potahu byl ochromen dopravní systém, což vedlo ke zvýšení cen a k ziskuchtivosti v odlehlejších oblastech. Po zmizení zdroje masa a mléka zažívali Afričané značné potíže a v některých případech se objevil i hladomor,“ píše C. Van Onselen ve studii v The Journal of African History.

Podívejte se na africké buvoly.

Zdroj: Youtube

Dopady epidemie byly nevyčíslitelné. Změnily se podmínky jak pro farmáře, kteří přišli o část své obživy a zároveň o jistotu podnikání. Nikdo si nebyl jistý, že se situace nevrátí. Krutě byli postihnuti domorodí pastevci i lovci. Další epidemie, tentokrát ve východní Africe, proběhla v létech 1993 – 1997.

Buvola kaferského kosil dobytčí mor

Buvola na africké savaně nepřehlédnete. V kohoutku dosahuje výšky 1,4–1,7 m a délka těla může překračovat dva metry. Vzrostlý býk může vážit až 900 kg, krávy jsou asi poloviční. Srst je tmavě hnědá až černá. Nejnápadnějším znakem jsou až metr velké rohy, jež se na čele sbíhají do typického štítu. Populace je přibližně 670 000 kusů. Podle světového svazu ochrany přírody (IUCN) má výškové rozmezí od hladiny moře po 4 000 metrů. IUCN odhaduje, že jich aktuálně v Africe žije 398 000 – 401 000 jedinců. „Buvol kaferský je příkladem násilné emigrace zvířat ze všech úrodných oblastní Afriky. Byl člověkem donucen přestěhovat se do míst, ve kterých člověk se stády dobytka nežije nebo nemůže žít,“ vysvětluje tlak na tyto sudokopytníky Josef Vágner v knize Afrika: život a smrt zvířat.

Zdroj: Josef Vágner, Afrika: život a smrt zvířat, Safari Park Dvůr Králové, IUCN Red List, Cambridge University Press