Kopčem, Mamutík, Veverčák či Huňáč z románu Lovci mamutů od Eduarda Štorcha žili coby Věstonická tlupa (pomiňme, že samotné Dolní Věstonice vznikly až tisíce let poté). Štorch literárně oživil postavy lovců mamutů, jejichž kosti se skutečně ve Věstonicích našli a vidět je můžete dodnes.
Lovci mamutů, nebo kopie jejich koster, v archeoparku v Pavlově.
30 000 let mezi stanem a betonem
V místě, kde dnes ze země trčí betonové zdi možná kdysi stály stany z kůže ulovené zvěře. Čas, který dělí dnešní zdi Archeoparku v Pavlově a životem lovců mamutů se počítá v desítkách tisíc let. Konkrétně 30 000 let. „Pod příkrovem vápnitých spraší, které sem větry doby ledové později navály, se uchovaly půdorysy sídlišť, ohnišť, zbytky dílen, doklady výroby nástrojů a dalších předmětů z paleolitické domácnosti a také kosterní odpad z ulovených a zkonzumovaných zvířat (skládky mamutích kostí a zbytky dalších zvířat). Mezi nejcennější objevy tohoto naleziště patří kostry samotných lidí, doklady technologií, které podle dosavadních znalostí zde lidé použili vůbec poprvé, a konečně i umělecké předměty dokládající jejich estetické cítění,“ udávají stránky Archeoparku v Pavlově.
Archeopark v Pavlově na videu. Nechte se nalákat.
Prastaří našinci
Věstonická venuše
Originál Věstonické venuše
Věstonická venuše je keramická soška nahé ženy vyrobená z pálené hlíny o odhadovaném stáří 29 000–25 000 let př. n. l. Tato figurka je jednou z nejstarších keramických ztvárnění člověka na světě. K jejímu objevu došlo 13. července 1925 v popelišti sídliště prehistorického člověka mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem.
„Archeologická naleziště na svazích vápencového hřebene Pálavy (Pavlovských vrchů) představují v celoevropském měřítku jeden z nejvýznamnějších sídelních areálů, jaké moderní Homo sapiens v období před 30 000 lety v Evropě vytvořil,“ udává Archeopark a je pravdou, že zdejší nálezy se staly základem mnoha světově proslulých archeologických studií. Lokalitu zmiňuje nejen naše Akademie věd, ale třeba i Australian Museum. „Dolní Věstonice jsou známé bohatým nalezištěm archeologických nálezů, které nám umožňují nahlédnout do kultury lidí z doby ledové ve střední Evropě. Ukazuje, jak si lidé stavěli své chýše z mamutích kostí, technologii, kterou používali, stejně jako pohřební praktiky a uměleckou tvorbu – některé z prvních příkladů symbolické reprezentace,“ píše se na jejich stránkách. Z archeologického hlediska je jednou z nejcennějších sošek na našem území Věstonická venuše. Tu objevil slavný archeolog Karel Absolón v roce 1925 na lokalitě nedaleko Dolních Věstonic. Nejde o žádnou mladici, její stáří je odhadované na 29 000–25 000 let před naším letopočtem. Nenechte se zmýlit, to, co je vystaveno v Archeoparku je její pouhá kopie. Originál je po většinu času ukryt v depozitářích Národního muzea a vystavuje se jen výjimečně. „A ty kosti, ty jsou pravé?“ zeptal jsem se pracovníka muzea. Odpovědí mi bylo je nicneříkající pokrčení ramen. Z nerušené krajiny zelené střechy vystupují ostré betonové zuby a nabízejí vhled dovnitř jeskyně, a tedy do minulosti. Připomínají menhiry, jednotlivé vztyčené megality z období pozdního neolitu, nebo i meziválečnou fortifikační architekturu českého pohraničí,“ píše Shoka Tsikoliva v magazínu Vesmír.
Mamut
Jak lovili mohutné chobotnatce prehistoričtí lovci mamutů
Návštěva Archeoparku v Pavlově je zážitek, který se sice odehrává v podzemí, ale ve skutečnosti zavede návštěvníka do hlubin historie. Může se podívat do tváří našich lidských předků. A pozor, mamuti se nelovili tak, že se vykopala jáma a do ní se chobotnatec nahnal, jak to popisuje ve své knize Eduard Štorch. S pomocí kamenných nástrojů a v mrazem ztvrdlé půdě by to bylo poměrně náročné až nereálné. Lov na mamuta spíše než kopáče vyžadoval koordinaci celé tlupy včetně žen a dětí. Cílem bylo nahnat mamuta do bažin, oddělit mládě nebo starý či nemocný kus. Pokud někde spadl či se zranil, bylo jednodušší ho ubít.
Rytina na mamutím klu
Zdroj: Vesmir.cz, Archeopark Pavlov, Štorch E.: Lovci mamutů, Australian museum
