Vzpomínáte si ještě na své učitele? Který z nich na vás nejvíce zapůsobil a který vám dal životní lekci? Nejslavnějšího učitele Českých zemí a možná i Evropy určitě známe všichni - Jan Amos Komenský. Ale co takhle Josef Kořenský? Už jste o něm slyšeli a četli jeho cestopisy?
Nadaný žák z chudých poměrů
Někde mezi Mělníkem a Mladou Boleslaví se 26. července 1847 v malé obci Sušno narodilo manželům Kořenským druhé dítě - Josef. Nakonec bylo sourozenců celkem pět, nicméně Josef mezi nimi vynikal zájmem o svět kolem sebe i dávnou historii. Již v mladém věku nashromáždil rozsáhlou sbírku zkamenělin, která zaujala i paleontologa Antonína Friče. S uznávaným badatelem se míjel i na svých pozdějších profesních cestách, když mu v Národním muzeu dělal asistenta a rozšiřoval si obzory a znalosti nejen ve svém oblíbeném oboru, ale také v oblasti entomologie, botaniky a především cestování.
Životopis Kořenského v mluveném slově.
Ve škole byl pilným studentem a mimo přírody a vyučování se věnoval i hudbě. Naučil se dokonce na tři nástroje - klavír, housle a violoncello, kterými zpestřoval večery svých přátel. Mezi ostatními studenty vynikal natolik, že i přes chudší rodinné zázemí jej učitelé doporučili na další studium, na které si ale částečně musel vydělávat sám, a to překlady z němčiny. Když už začal s výukou žactva, svou kariéru si zkomplikoval nacionálním cítěním a aktivitami. Na škole v Litomyšli, kde učil do roku 1871, se nemohl pro své diskuze o českém národě dokonce stát ředitelem, což se mu podařilo až na škole na pražském Smíchově.
„Po čtyři dny byli jsme hosty slavných vodopádů Niagarských (Niagara Falls) a s rozechvěním naslouchali jsme odvěké symfoni rozkaceného živlu valícího se do propasti ze čtyř mohutných jezer, zvaných Superior, Michigan, Huron a Erie. Žádný div, že rudoši vyděšeni úchvatným zjevem mocné té síly elementární, rozrývající celé nitro člověka jako hrdinských činů epopeje, dali vodopádům jméno Najagara, tj. bouře vodstva.“
Jose Kořenský
Učitel cestovatelů
Na nejvíce svých cest se vydal právě během svého působení na Smíchově od roku 1872. Z čehož za cestu kolem světa se označuje výprava s kamarádem Karlem Řezníčkem v letech 1893 a 1894. O šest let později se pak vydal na návštěvu jižní polokoule, docestoval dokonce i do Austrálie, Tasmánie a na Nový Zéland.
Dům U Halánků
Náprstkovo muzeum v současnosti stále láká návštěvníky
Dům U Halánků na Starém Městě v Praze dnes pod záštitou Náprstkova muzea v sobě uchovává poklady z dálek i hluboké historie. Ale nejedná se pouze o exponáty ve vitrínách, ale i v samotných zdech domu jsou uchovány důležité vzpomínky české historie. Například Adam Píža ve své studii uvádí, že to bylo právě na půdě domu U Halánků, kde František Palacký ujednal založení Národních listů. Ale v té době sloužil dům především jako centrum cestovatelských nadšenců, kterým Vojta Náprstek pomáhal vycestovat do zahraničí na oplátku za suvenýry z dálav. Nejvýznamnějším cestovatelem Náprstkova okruhu byl určitě Emil Holub, ale Vojtovu pomoc využil například i Jan Welzl nebo právě Josef Kořenský.
„Ve svých knihách nelíčí pouze jednotlivé cesty, ale někdy jen některé z nich. Jiné knihy jsou souborem líčení různých míst světa, další popisují jen část území, které autor navštívil. Dobrý vypravěč, vynikající učitel a milovník exotických dálek se stal autorem knih, které jsou věnovány především mládeži,” píše Alena Tomešová ve své práci o literární tvorbě Kořenského.
V jeho cestách sice chybí jakási touha po dobrodružství a snaha objevovat zatím neviděné, které je možné číst mezi řádky jeho současníků, ale turisticko-vědecký přednáškový styl byl blízký jeho žákům i jejich přátelům, které si cestopisy jednoho z nejoblíbenějších učitelů své doby rovněž zamilovali. Uznání získal například i od Aloise Jiráska, Emila Holuba nebo Vojty Náprstka, který jej podporoval na cestách a v domě U Halánků vytvářel zázemí široké paletě učenců a cestovatelů. Své cestování zakončil roku 1913 a zemřel v roce 1938, kdy si nacistické Německo začalo podmaňovat svět.
