Se strmými vrcholy, ledovcovými jeskyněmi a úrodnými zahradami divokých květin to byla švýcarská epická krajina, nikoliv Nový Zéland, co inspirovalo Tolkienovu fantazii při psaní jeho legendární ságy.
Předobrazy Středozemě hledejte uprostřed Švýcarských Alp
Pro většinu současných fandů se domovem trpaslíků, elfů, draků a chluponohých hobitích zlodějíčků stal Nový Zéland. To proto, že režisér Peter Jackson použil svou domovskou krajinu jako pozadí pro svou verzi Středozemě ve filmové sérii. Tolkien tu svoji ale našel jinde. V Curychu to tak ještě nevypadá, ale stačí odtud cestovat na jihozápad, kolem zamlžených hor a zubatých vrcholů rozprostírajících se nad městem Lucern a jezerním městem Interlaken, až do bohatě rozkvetlého údolí, které se táhne od jezera Thun do srdce Bernské vysočiny, a jen s malou představivostí byste se mohli ocitnout ve věčně zelené elfí Roklince nebo mezi funícími trpaslíky na jejich bájné výpravě za drakem Šmakem. Je to proto, že strmé útesy, ledovcové jeskyně a horské louky byly opravdovou inspirací pro fantasy ságy Hobit a Pán prstenů britského spisovatele Johna Ronalda Reuela Tolkiena.
John Ronald Reuel Tolkien
Z Roklinky nad Khazad-dûm
Místní krajina samozřejmě není nějakým tajemstvím; první turističtí návštěvníci začali přijíždět do těchto údolí od doby, kdy byla v roce 1890 otevřena železnice Berner Oberland Bahn. Ale jejich role při vytváření fantastického eposu ze Středozemě je méně známá. Autor na ni vzpomínal v padesátých letech minulého století v téměř zapomenutém dopise svému synovi Michaelovi: „Od Roklinky na druhou stranu Mlžných hor,“ napsal, „cesta... včetně kutálejících se kamenů do borovicového lesa... je založena na mých dobrodružstvích ve Švýcarsku v roce 1911.“
Tolkien dokončil školu nakonci července 1911 a byl připraven na pořádné dobrodružství. V srpnu odcestoval do kontinentální Evropy, nejprve lodí a poté vlakem do Innsbrucku v jižním Rakousku ve společnosti dalších dvanácti lidí. V Interlakenu zahájili svoji pěší túru. Byla to první a zároveň také poslední podobná horská expedice, jaké se kdy spisovatel zúčastnil. Přechod Bernské vysočiny během letní dovolené měl na tehdy devatenácti letého autora velký vliv.
O nějakých 57 let později stále litoval, že opustil věčné sněhy Jungfrau. Byl to „Celebdil mých snů“, napsal a odkazoval na jeden z vrcholů, které stály nad trpasličím městem Moria v Pánovi prstenů. Právě na něm pronásledoval čaroděj Gandalf balroga a po dlouhém boji ho svrhl dolů a zabil. Sám přitom zemřel, ale život mu byl navrácen, aby mohl dokončit své poslání ve Středozemi. Tolkien a jeho dvanáctičlenná výprava pokračovali v překonávání řady vysokohorských průsmyků, z Grosse Scheidegg do města Meiringen, známého nedalekými vodopády Reichenbach, které použil ve své práci další britský spisovatel Arthur Conan Doyle.
Skutečné místa, která inspirovala krajinu Středozemě:
Právě v nich nafingoval svoji smrt jeho hrdina Sherlock Holmes. Nakonec Tolkien pokračoval přes 2165 metrů vysoko položený průsmyk Grimsel a přes horní Valais do vesnice Brig, než překročil Aletsch, největší ledovec v Alpách, do oblíbeného horského střediska Zermattu. Odkazů spojujících tuto výpravu s Tolkienovým dílem bychom našli nepočítaně. Za prvé počet – členů výpravy bylo třináct, podobně jako trpaslíků v knize Hobit aneb cesta tam a zase zpátky.
O padajících kamenech v Hobitovi jsem se již zmiňoval. Tolkien s nimi nabral zkušenost při překračování ledovce Aletsch. Tehdy bylo opravdu teplé léto a odtátý led uvolnil obrovské kusy skály, které se tu a tam valily do údolí. Tolkien později vzpomínal, že zvuk padajících kamenů se mu připomněl během války, když slyšel střílející artilerii. Ve stejné kapitole jako padající kameny přepadla trpasličí výpravu s hobitem Bilbem v horách bouřka. I tu spisovatel zažil a popsal ji jako skutečnou bitvu dvou bojujících front, jedné ze západu a druhé z východu.
Související články
Do hobití nory
Ti nejzapálenější fanoušci mohou z Zermattu pokračovat v cestě po Středozemi tak, že překročí hranici do kantonu Graubünden, části Švýcarska, kterou Tolkien nikdy nenavštívil. Ve vesnici Jenins je totiž zřízeno muzeum věnované Tolkienovi a jeho dílu. Otevřeno bylo v říjnu 2013 a je postavené ve stylu hobitích nor. Greisinger Museum má největší sbírku umění, literatury a sběratelských předmětů na téma Středozemě. Její zakladatel Bernd Greisinger strávil desetiletí sběrem asi tří tisíc předmětů, včetně cenných rukopisů a obrazů.
Každá výstavní místnost je věnovaná jiné kapitole Tolkienova vesmíru. Po vstupu dveřmi z masivního dubu hobití velikosti do obývacího pokoje a knihovny postavených tak, aby přesně odpovídaly popisům v Tolkienových knihách – si můžete prohlédnout pokoje tematicky zaměřené na oblasti Středozemě Morii – Khazad-dûm a Gondor. Je to autentická pocta, jakou by si mohl každý fanoušek přát, včetně předmětů jako je balrog v životní velikosti a socha Šmaka, mluvícího draka, vyobrazeného letícího pod oblohou plnou hvězd. Tolkienovými vlastními slovy je to opravdu neočekávaná cesta.
Jedno z nejikoničtějších údolí Švýcarska se musí poprat s přemírou turistů:
Jako zaměstnanci lunaparku
Od konce pandemie způsobené Covidem-19 zažívají turistické destinace ještě větší příval návštěvníků, kteří si kompenzují roky v izolaci. Nápor je na některých místech tak veliký, že se stálí obyvatelé destinací ohrazují a hledají řešení, jak turismus omezit. Celý svět například nyní pozorně sleduje Benátky, které jako první zavádějí poplatky pro jednodenní návštěvníky. O nic lépe na tom není ani Švýcarsko, které loni zaznamenalo přes 41 miliónů nocujících. V malé vesničce Lauterbrunnen nedaleko jezera Thun a města Interlaken, v údolí, které se také stalo předlohou fantasy románu, řeší obdobný problém.
„Připadáme si jako zaměstnanci zábavního parku. Dokonce i místní truhlář se stal turistickým zaměstnancem. Nemůžeme tomu uniknout, protože tu žijeme,“ komentoval loni situaci městský kněz Markus Tschanz. Karl Näpflin, předseda komunity, v loňském roce situaci také komentoval: „Turisté hráli na našem hřbitově fotbal a fotili se vestoje i vleže mezi hroby.“ Romantické alpské údolí se kvůli kolonám aut a průvodům turistů proměňuje v parkoviště zaplněné projíždějícími zvědavci, kteří si chtějí udělat fotku pro Instagram a bez placení opět pokračovat dále. Situace je neúnosná, protože bez útraty návštěvníků nezbývá dost peněz na údržbu vytížených míst popřípadě rozvoj destinace. Podobně se ohradil tvůrce českého Hobitína v Orlických horách Svatoslav Hofman, který na letošní rok omezil provoz vybudovaného obydlí na všední dny a nutnou rezervaci. Množství aut, které zaplavilo přilehlou oblast byl rušivý, turisté byli hrubí a zklamaní, že prostory nemají vhodné zázemí. ,,Najednou tu začala parkovat auta před naším domem a často zklamaní návštěvníci se divili, že je to tu tak malé, bez občerstvení, toalety, vyžití pro děti a tak dál," vyjádřil se k omezení majitel domu.
Zdroje: swissinfo.ch, denik.cz
