„Ukážu ti něco, co by tě jako Čecha mohlo zajímat,“ řekl mi před lety můj průvodce a jeden z největších žijících znalců jeskyně Vjetrenica, Ivo Lučić. Před vstupním portálem jeskyně Vjetrenica, zhruba 300 metrů od vesnice Zavala, je opravdu silný průvan. Proud vzduchu jdoucí skrz zamřížovaný vstup podtrhuje její jméno a já se těšil na podzemní prostory. Netušil jsem, že mě čeká víc, než jen krasová výzdoba a podzemní řeka. Že mě čeká Cháron.
Absolonův Cháron
To, co Ivo Lučić naznačoval, byla rozpadlá veslice Karla Absolona, slavného českého vědce zkoumajícího zdejší podzemí. Trosky člunu trefně pojmenovaném po mytickém převozníkovi Cháronovi. Už ve starověku se o jeskyni vědělo, zmínka je dokonce v díle Historia Naturalis Plinia Staršího, vydaného roku 77 našeho letopočtu. Se svou délkou přes sedm kilometrů (údaje v různých zdrojích se liší) je nejdelší jeskyní v zemi. Část jejích prostor je zpřístupněna pro turisty a stojí za to je navštívit.
Absolonův Cháron
Část určená veřejnosti je pohodová, betonové chodníčky, osvětlený prostor. Není kde zabloudit. Část mimo zpřístupněné chodníky je mnohem zajímavější. Vodou omleté kameny jasně odkazují na v minulosti proudící vodu, ostatně samotné prostory jsou dílem vodní eroze. Rozdíl mezi přístupnou a nepřístupnou částí je ale na první pohled rozeznatelný nejen podle „veřejného“ osvětlení a světel čelovek, ale zejména podle ulámaných krápníků a nápisů na zdech.
Takhle to vypadá v bosenském podzemí. Ve Vjetrenici.
Slepý macarát
„V podzemních vodách Dalmácie a Kraňska žije ve věčné tmě bílý macarát jeskynní, který se přizpůsobil jeskynnímu způsobu života nejlépe ze všech obojživelníků,“ píše Přírodopis živočišstva z roku 1956. Občas to této knihy nahlédnu jen pro porovnání, jak moc se věci změnily. V případě macaráta vůbec. Pořád ten podivně bílý tvor působí tajemným dojmem a člověk přemýšlí, čím se vlastně v podzemí živí. Opověď je jednoduchá, je to celá řada malých bezobratlých včetně larev hmyzu. Protože nepoužívá zrak, vybavila ho příroda citlivými chemoreceptory.
Macarát jeskynní
Vjetrenica není ideální na jeho pozorování, lepší je jiná z bosenských jeskyní – Postojna jama. Dokonce byl tento tvor pokusně vysazený v jeskyních v severozápadní Itálii a francouzských Pyrenejích. Protože macaráti žijí ve tmě, nepotřebují být ani barevně zbarvení, ani nemusí vidět. Oči jim evolučně zakrněly.
Nejen kosti medvěda a levharta
Byť je Vjetrenica jeskyní, tak z hlediska života je velmi bohatá. Pradávný život do ní zavál i levharta, jehož kostra byla spolu s devíti dalšími savci (včetně medvěda jeskynního) objevena, a zároveň tady dnes žije celá řada endemitů. „Více než sto let trvající biospeleologický průzkum jeskyně odhalil její unikátní podzemní ekosystém. Zcela právem je lokalita řazena k nejbohatším biocenózám celého Dinárského krasu. Z více než stovky různých druhů zde nalezených, bylo 33 taxonů popsáno jako nových,“ píše Roman Mlejnek v Časopise Ochrana přírody.
Karel Absolon:
Karel Vítězslav Absolon (16. června 1877 Boskovice – 6. října 1960 Brno) byl moravský krasový badatel a jedna z velkých postav evropské archeologie první poloviny 20. století. Byl vnukem archeologa a speleologa Jindřicha Wankela. Jeho zásluhy ve vědních oborech zoologie, geografie, paleontologie, speleologie a archeologie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk (dopisující člen od 7. ledna 1925, vyškrtnut akčním výborem 14. 5. 1948), mimořádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 18. října 1929. Mezi jeho nejvýznamnější objevy patří objev sídliště lovců mamutů u Dolních Věstonic s objevem tzv. Věstonické venuše a objev Punkevních jeskyní v Moravském krasu, včetně jejich propojení s propastí Macochou.
Bosna není jen obecně známý Mostar či tržiště ve staré části Sarajeva. Zemi se mění pověst z „nebezpečně válečné“ na „příjemně dobrodružnou“. To ale neznamená, že byste místně ještě nenarazili na staré cedule upozorňující, že tu v minulosti mohly být, a často byly, miny. Turistické služby sice ještě zdaleka nejsou na úrovni, jakou známe na západ od našich hranic, ale možná právě zdejší autenticita a pohostinnost je důvodem vzrůstající oblíbenosti této malé „jugoslávské“ země.
