Provazochodectví, které se v posledních dekádách dostává opět do módy, je zdrojem zábavy a vzrušení již od starověkého Řecka. Během let sice několikrát viselo umění funambulismu na vlásku, ale s tím si akrobati uměli hravě poradit.
Slovo funambulismus pochází z řečtiny, funis znamená „provaz“ a ambulare „chodit". Provazochodectví bylo v dobách starověkého Řecka oblíbenou podívanou a kromě jména dalo tomuto umění také pevné základy. Přes veškeré uznání se však balancující akrobati nikdy nemohli utkat v souboji na olympijských hrách, ačkoliv stáli u jejich zrodu.
Některým byli hazardéři trnem v oku
Krize prastarého umění, které vždy balancovalo na hraně, přišla během 5. století, kdy jej zakázala Francie, jedna z nejvlivnějších zemí té doby. Nevymizelo ale úplně, protože o 800 let později, při korunovaci Isabely Bavorské ve 14. století, se nad městem procházel po laně muž se svíčkami. Od té doby nesměli akrobati na lanech chybět při žádné velké události po celé Evropě.
Jejich nově nabytou slávu ovšem ukončila Anglie, a to velmi neslavně. Provazochodci byli považováni za spodinu společnosti a upadli v nemilost. Zlom nastal až v 19. století, kdy svými nevšedními kousky opět bavili diváky. Obzvlášť populární byl Jean François Gravelet, známý jako Velký Blondýn, který roku 1859 přešel jako první Niagarské vodopády, čímž udal nový trend. On sám je přešel mnohokrát, vařil nad nimi vajíčko, pral i jel na kole.
